V záři potoků a řek,
v záři měsíců a hvězd.
Posloucháš hlas přírody,
přitom hledíš mi do očí.
Hledíš mi až do duše,
jsi láska,co nikdy nekouše.
Co nikdy nebodá,
co slovo zrada,nikdy nepozná.
Na květu růže,
v srdíčku duše.
Jsi ten co může,
políbit mé tváře.
Odemkl jsi city mé,
srdce je jak hvězdy zářivé.
Jak potůček lásky,
jak společné chvilky.
zdroj - ludovik.blog.cz