Naprosto vyčerpávající, celodenní práce vlastní výroby. Upozorňuji, že příběh je smyšlený a jakákoliv podobnost s reálnými osobami je zcela náhodná.
Jak se to stalo
Jednou ráno, v Jersey, v bytě,
Ozvala se ranní moč,
Z postele vyskočil hbitě,
Sic svět byl jak kolotoč.
Frankie letí, sotva dýchá,
Zas a znova láteří,
Proč v hlavě ho tolik píchá
A proč vráží do dveří?
Potřeba už velká byla,
Ale záchod zdál se být,
Někde jinde nežli včera,
Vždyť to není jeho byt!
Běhal kolem, pořád hledal,
Místnost spásy zoufale,
Už to, pravda, skoro nedal,
Téměř už to pustil ven.
Náhle chodba a pak dveře,
Nápis ,WC' visící,
Nádech, výdech, vešel směle,
Před ním mísa zářící.
Když tam stál, vesele močil,
Málem znova zapomněl,
Jak po ránu svět se točil,
Rovnováhu získat měl.
Nemoha se zastavit,
Padal hlavou dopředu,
Než se stačil zachytit,
Už měl hlavu v záchodu.
Na zemi sedíc, celý mokrý,
Zmatený Frank přemítal,
Proč je jeho byt tak divný,
A kam to včera zavítal.
Cestu zpátky do ložnice,
S obtížemi hledal zas,
Není dobrá ta opice,
Vždyť si mohl zlámat vaz!
Cestu našel celkem lehce,
Ale jak byl překvapen,
Když v místnosti na pohovce,
Odpočíval cizí pán.
Otázku si Frankie kladl,
Co se včera mohlo stát,
Pak jeho zrak mu znova padl,
Na pánovu nahou záď.
Přistoupil a s bojácností,
Neznámého otočil,
Cizince se lekl dosti,
Vlastním očím nevěřil.
Posadil se, jenom zíral,
Hlava znovu bolela,
Snad to večer trochu přehnal,
Je to ale ožrala.
V zamyšlení nevšiml si,
Na pohovce pohybu,
Ten, co spal, se vzbudil asi,
Soudě podle pohledu.
Na Frankieho zírá taky,
Hrůzou ani nedýchá,
Frank si znova protřel zraky,
Ano, Gerard v trenýrkách…
Nevěděli, co by si řekli,
Jen na sebe zírali,
Myšlenky jim hlavou tekly,
Snad spolu…hm…nespali?
Náhle Gerard nadechl se,
Odhodlaný promluvit,
Ale zase zasekl se,
Vzpomínku chtíc zapudit.
Včera večer velká párty,
Kdo-ví-čeho oslava,
Pilo se a hrály karty,
Zvána celá kapela.
Ze začátku osaměle,
Frankie absint upíjel,
Za půl hoďky podnapile,
Na parketu dováděl.
Gerard nepil taky málo,
A za Frankem doběhl,
A tak se to taky stalo,
Že ven si ho odvedl.
Frankie celý rozesmátý,
U popelnic pobíhal,
A pak jako něčím sjetý,
Geeho s vášní objímal.
Gerard, však to rozum dalo,
Frankieho si přiblížil,
Vždy je k sobě něco táhlo,
Ale teď ho políbil.
Trvalo to dlouhou dobu,
Než se Frankie odlepil,
Potom prostě víme-komu,
Klíč od bytu odcizil.
Na Gerarda hleděl, svůdce,
Jemně se ho dotýkal,
Na to Gerard kývl krátce,
K svému bytu pospíchal…
Teď je ráno, oba vědí,
Co včera večer stalo se,
A čekají, oba bledí,
Až ten druhý ozve se.
Najednou Frank zjišťuje,
Ač se mu to nelíbí,
Že Gerarda miluje,
A znova ho políbí.
Gerard zmaten vlastním citem,
Do očí mu pohlédl,
Tentokrát už za střízliva,
Opět chtíč v nich zahlédl.
Taky moc rád chtěl by dělat,
To, co mu Frank nabízel,
Nešlo tomu moc odolat,
Tak praštil s ním na postel.
Frank to přijal pohlazením,
Na tvář pusu vtiskl mu,
S těží stihl uhnout dveřím,
Jenž prolétly v tu ránu.
Jamia v tom okamžení,
Rudá vchází do dveří
A se slovy ,,tak vážení…"
Pohled na ně zaměří.
Na Frankově milé tváři,
Úsmev náhle zamrzá,
Vždyť tahle ženská dobře vaří…
Odkud on ji jenom zná?
Vědět to on hodně chtěl,
Když v tom mu to docvaklo,
Na ženu svou zapomněl,
Tak toto mu moc neklaplo.
Beze slova jenom ležel,
Od Gerarda pomoc chtěl,
na rozdíl od včera večer,
Teď jakoby oněměl.
A Jamia ještě k tomu,
Nevěděla, že byl flám.
,,Já na tebe, záletníku,
Advokáta zavolám"
Frank byl zděšen,
S hrůzou v očích na Geeho se podíval,
A ten zcela nepotěšen,
Ústa rukou zakrýval.
Jamia to myslí vážně,
To je téměř jistota,
A Frankie to vidí bledě,
Na rozvodu ztroskotá.
Dveře práskly, třísky letí,
Jamia už odchází,
Frank jen sedí, je mu k blití,
Gee ho plaše konejší.
,,Neboj, lásko, peněz máme,
Na suchu dlouho nebudeš,
Vždyť jsme přece slavní, no ne?
Ke mně se nastěhuješ!"
Frankie přestal ronit slzy,
Je to přece v pohodě,
Manželství ukončí brzy,
Přec teď Geeho miluje!
Gerard cítil, že to vyhrál,
Frankie plně spokojen,
Na Geeho se svůdně usmál,
Ke štestí už chybí jen…
Tak jako již téměř všechno,
Cenzura nás ubíjí,
A tak jenom konec letmo-
Štastne dodnes si žijí.
The End