Bill se mu zadíval hluboce do očí. Vůbec své chování nechápal. Nebyl to snad on, kdo na začátku na něj pořád nadával a neměl pro něj hezkýho slova? A teď s ním tady stojí v parku, kouká mu do očí a je si vědom toho, co mu říká. Jeho oči jsou tak upřímné. Tak nějak dětsky milé, ale přesto má strach. Už jen při vzpomínce na Martinovy výhružky, to nesmí.
"Tome… tohle nejde … nedokážu ti věřit," šeptl Bill a sklopil pohled.
Tom si smutně povzdechl.
"Čekal sem to," řekl a jeho smutnej pohled utkvěl na Billově bolavým rtu.
"Bolelo to moc?" zeptal se jemně a když Bill pomalu přikývl, měl sto chutí jej obejmout a mačkat v náručí, jak byl rozkošnej. Jenomže to by teď všechno jenom zhoršilo.
"Měli bychom už jít," řekl Bill a koukl se na hodinky. Za pět minut jim mělo začít vyučování.
"Tak dobře. Měj se, Bille," řekl Tom a podal mu ruku. Jenom tak… přátelsky. Bill se šokovaně podíval nejdřív na Tomovu ruku, pak na něj. Bože… byl tak blízko. Jemně se na něj podíval a bříšky prstů se dotkl Tomovy rozpálené kůže. Přitom s ním udržoval oční kontakt…
Ani pořádně nevěděli, co dělají… možná že to bylo jenom… jenom nějaké pominutí smyslů, ale podvědomě se k sobě přibližovali…
Billovu tvář ovanul Tomův horký dech…jeho dech se nápadně zrychlil a jeho hruď se nadzvedávala o něco rychleji.
"Ty se chvěješ, Bille?" šeptl Tom pomalu a dělaly se mu mžitky před očima, jak byl Billovi blízko. Už cítil, jak se celý třese… bylo to něco neskutečného.
"Tohle… bys neměl," špital Billm, zatímco se k němu Tom přisunul na minimální vzdálenost. Celou školou otřásl zvuk zvonku. Kluci byli od sebe pouhé dva centimetry… už už chtěli zrušit tu jedinou mezeru mezi sebou… kdyby se neozval ten hnusnej zvonek.
Oba je jakoby probral z toho transu a oni si až pak uvědomili, co vlastně dělali.
"Já… už musím," řekl rychle Bill a utíkal pryč.
"Bille!" zakřičel na něj Tom v poslední chvíli. Bill pevně semknul rty a přivřel víčka. Už jen ten hlas působil nadpozemsky. Pomalu se otočil a málem vypískl šokem, jak za sebou ucítil Tomovo tělo...
"Bille… slib mi, že sem přijdeš hned po škole… budu tady čekat… prosím přijď," šeptl Tom rychle a zoufale putoval pohledem k Billovým rtům.
Billa právě opustily poslední zbytky rozumu… Rychle se narovnal a přitiskl svá rozechvělá ústa k Tomovým hladovým rtům…
Pokráčko příště !
Napsala: B-kay
Betaread: Janule
by twincest.blog.cz