
Je to dlouhá a těžká cesta z Košic až do Čech?
Nebyla ani tak dlouhá, jelikož jsem velmi trpělivý člověk, ale spíše bych řekla náročná. Najít si nějaké zázemí, nějaké to místečko, mít svůj klid a odtud si něco budovat, bylo fakt dost těžké. Dnes už to opakuji už poněkolikáté, ale já jsem vůbec nechtěla být zpěvačkou. Celé to, co se děje je velká náhoda - mám pocit, že hraju nějakou hru a padají mi dobře kostky. V životě bych nikdy neřekla, že jednou budu stát na pódiu a držet v ruce mikrofon…
Zdá se, že tě ta hra docela baví…
Začala mě tak bavit, že už se jí nechci vzdát!
Jak jsem četl, tvoje začátky po příchodu z Košic do Blavy byly dost krušné, až existenční…
Ano, co se týká financí, tak to opravdu nebylo velmi veselé. Jelikož jsem nevzešla z nějaké soutěže, která by mi vytvořila zázemí a jistý "cash" hned do začátku, musela jsem začínat úplně od nuly.
To jen potvrzuje tvé vyjádření, že jsi trpělivá - jiný by to v tvé sitaci možná zabalil…
No, byly takové chvilky, kdy jsem si říkala, že se na to vykašlu, protože to nezvládám. Nevěděla jsem, jestli budu v tom, co dělám někdy úspěšná. Šla jsem do totálního risku. Jsem moc ráda, že jsem vytrvala.
Co považuješ za důležitý moment, který tě přesvědčil, že máš vydržet?
Měla jsem kolem sebe producenty, se kterými spolupracuji dodnes, kteří mne neustále přesvědčovali o tom, abych byla trpělivá a tak to byli vlastně oni, kdo mě této vlastnosti naučil. Věřili ve mně a v to, že mám v sobě nějaký talent, který se někdy v budoucnu zůročí…A já jsem vlastně ani jinou možnost neměla. Hlásila jsem se tehdy na vysokou školu, kterou nakonec neotevřeli, takže jsem zůstala vlastně "ve vzduchu" a jediné, co mi zbývalo, bylo vlastně čekat, jestli se to podaří, nebo ne. Ale v koutku duše jsem tomu věřila.

Při natáčení desky "Chilin" jsi prý pracovala natolik intenzivně, že okolí mělo o tebe obavy.
V podstatě ano, napsali to v nějakém článku, se kterým jsem neměla nic společného, ale do určité míry měli pravdu - byla jsem hodně vyčerpaná. To proto, že jsem, zvětší části autorkou, dělala jsem i aranžmá - hlavně vokální, zrovna tak jsem se podílela na masteringu, takže jsem do toho zasahovala do té míry, jak to jen bylo možné a jsem na to hrdá.
V podstatě ano, napsali to v nějakém článku, se kterým jsem neměla nic společného, ale do určité míry měli pravdu - byla jsem hodně vyčerpaná. To proto, že jsem, zvětší části autorkou, dělala jsem i aranžmá - hlavně vokální, zrovna tak jsem se podílela na masteringu, takže jsem do toho zasahovala do té míry, jak to jen bylo možné a jsem na to hrdá.
Zabarvení tvého hlasu určitě napomáhají cigarety. Zároveň mu však neprospívají. Jak se s tím vypořádáš?
Asi se budu muset zamyslet nad budoucností nikotinu v mém těle, protože mám pocit, že hlasivky ztrácejí něco z toho, co měly ještě před rokem. Jsem náchylnější na nachlazení, chřipky a častěji ztrácím hlas. Myslím, že to asi souvisí s cigaretami, takže v budoucnu to omezím, nebo úplně přestanu. Mám ale zase strach, že když úplně přestanu, tak ztratím něco z té barvy. Uvidíme.
Na tvojí druhé desce ubylo hip-hopu a naopak lze slyšet třeba náznak rocku. Budeš v těchto žánrových posunech pokračovat i v budoucnu? Někde jsi zmínila dokonce jazz.
Tento žánr mě strašně fascinuje a považuji jej asi za nejhezčí, co existuje. Věnovat se mu ale nemůže kdokoliv. Člověk k němu musí mít cit a feeling a je kněmu třeba i dozrát. Já se ještě na to vůbec necítím. Na druhou stranu jsem pro sebe objevila kapely jako Jamiroquai, nebo Moloko, kterým jsem úplně propadla a poslouchám je furt dokola. Myslím, že můj vokál by se hodit i na takovou hudbu. Na jazz je ještě dost času. Seznámila jsem se s jazzmany, kterým se můj zpěv líbil, a rádi by mi pomohli, se v tomto žánru vypracovat, ale já se dost stydím a ještě se necítím na to, abych se projevovala v tomto druhu hudby.
Myslím, že slovensko už máte, co se týká fanoušků, podchycené a co v česku? Byly už koncerty?
Nějaké jsem už měla. Většinou to byly to hiphopové akce, zpívala jsem tu s kapelou i bez kapely - s Orionem, Čistychovem. Taky jsem zpívala na nějakých festivalech. Lidé mě přijali vcelku pozitivně. Po jednom vystoupení za mnou dokonce přišla nějaká skupinka čechů, že prý jsou můj fanklub a že chtějí, abych sem jezdila častěji - to mě moc potěšilo. Netvrdím, že udělám v čechách díru do světa, ale myslím, že by to mohlo fugovat.
Stále ještě nezpíváš na playback?
Stále. Ikdyž někdy nejsou podmínky k vystoupení ideální a pódium je metr na metr, vezmu sebou aspoň klávesáka a vystoupíme jen ve dvou.
Máš velmi pěknou barvu hlasu i feeling - pomáhá ti někdo s technikou zpěvu, nebo je to dar od přírody?
Žádnou teorii se neučím. Aspoň jsem se zatím naučila správně dýchat, protože koncerty už mi jdou lépe, ale jinak jsem samorost. V budoucnu ale něco takového plánuji, protože si myslím, že mi to pomůže.
V letech 2004 - 2005 jsi působila jako moderátorka hudební relace v TV JOJ. Jaká to byla zkušenost?
Něco mi to dalo, ale už bych se k moderování nevrátila. Bavilo mě to asi dva měsíce, ale když jsem si uvědomila, jak se musím přetvařovat, nenaplňovalo mě to štěstím. Když jsem třeba měla uvést písničku, o které jsem byla přesvědčená, že je to úplný odpad a já jsem se měla tvářit, že je to nominace na Grammy, byla jsem zklamaná, že nemohu projevit vlastní názor.
Přijala bys filmovou roli, kdyby ti byla nabídnuta?
O tom vůbec ani nepřemýšlím. Absolutně. Já mám se sebou takový problém, že se nenávidím na filmovém záznamu. Svůj klip v hitparádě jsem neviděla, jak je rok dlouhý.
Co tě nejvíce ze všeho potěší a co zarmoutí?
Potěší mě maličkosti. Dokážu se radovat z úplných blbostí. Třeba když vidím štěňátko, nebo když příjdu domů, do Košic a prohlídnu si třeba fotky z maturiťáku a tak. Naopak jsem velmi citlivý člověk a dokáže mě dojmout každá maličkost. Když mám určitou náladu a vidím vánoční stromek - rozpláču se. Nebo když vidím starého člověka, který se trápí, jsem z toho nešťasná.
Jaké lidské vlastnosti si na druhém nejvíce ceníš a která ti naopak nejvíce vadí?
Někdo říká upřímnost, ale ona i upřímnost může hodně ublížit, když se nesprávně použije. Přemýšlela jsem, jak budu vychovát své děti. Asi aby z nich vyrostli dobří a čestní lidé. A nemám ráda příliž zbytečně sebevědomé a arogantní lidi, kteří se povyšují nad ostatní. Většinou zapomínají, odkud přišli. Většinou je za tím nějaký komplex.
Kdybych byl kouzelný dědeček a mohl ti splnit tři přání, jaká by to byla?
(velmi skromně) Já bych dědečka poprosila, aby ty dvě zbývající přání zrušil a to jedno přání by bylo, abych měla sto přání….(smích)
by w-w-w