Blbej hip-hoper
16. února 2008 v 16:01 | Maja
"Něco sem ti snad řekl, Martine… tys neslyšel?" popošel blíž a pomohl Billovi na nohy. Ten byl štěstím bez sebe, že se tady Tom zničehonic objevil.
"A co? Chceš mi snad něco přikazovat Kaulitzi?" zeptal se se značnou dávkou ironie v hlase.
"Jo! Ještě jednou se jej dotkneš a uvidíš," sykl Tom a moc nedával na Billovy prosíky, ať jej nechá být.
"Ou, celej se třesu…" zaksichtil se a drcnul do Billa. Chtěl ho tímhle jenom totálně vyprovokovat, i když ve skutečnosti by Billovi nikdy neublížil…
Toma to tímhle ale zbavilo rozumného myšlení, a když do něj drcnul ještě jednou, neudržel se a spustil pořádnou rvačku .
"Bože můj, Tome," pípl Bill a chtěl je nějak od sebe oddělit, ale bylo by to těžší, než zastavit rozjetý vlak.
Kolem nich se vytvořila pěkná tlupa spolužáků. Někteří fandili Martinovi, ale většina byla na straně nového spolužáka z Mnichova.
"Tome, no tak," tahal jej od něj Bill, jakmile je konečně dostal od sebe.
"Ještě jednou, ty grázle," sykl a nechal, aby jej Bill odtáhnul až ven z brány.
"Tome, ty ses zbláznil? Podívej se jak vypadáš… Bože můj, seš... seš v pořádku?" pištěl tam Bill, jako malá holčička.Tohle pro něj ještě nikdo neudělal. Ještě nikdy se jej nikdo před Martinem nezastal. Tom se na něj pobaveně usmíval. Sice byl celej barvy borůvky, tedy hlavně místa pod okem a také jeho nos jej dost bolel, ale i přesto všechno jej pohled na Billa totálně pobavil.
"Ty se mi směješ?" pípl Bill a rychle se utíral do špinavého rukávu mokrého trička.
Tomovi teď bylo jedno, jestli je uvidí všichni, nebo nikdo. Jemně si Billa k sobě přitulil a objal jej.
"Vypadáš jako čuník," lehce se mu zasmál do vlasů a pomalu se od něj odsunul.
"Ty seš teda vtipnej," pousmál se Bill a nevědomky si rukou roztíral bláto po celé tváři.
"Prosim tě, pojď,vezmu tě ke mě domů," usmál se na něj.
"A proč k tobě?" cupital za ním Bill a ještě pořád si utíral špinavou tvář.
"Proč mi to pořád dělají?" špitl Bill, když Tom otevíral branku. Pootočil na něj pohled a zahleděl se mu do těch krásných smutných očí.
"Nehci, aby ses trápil, Bille," špitl Tom a políbil mu packu.
Bill trošičku pookřál a s úsměvem následoval Toma do domu.
"Táta je na služebce. Klidně se tu chovej jako doma," usmál se na něj. Kdyby jen věděl, jak pravdivá bude ta věta.
"Tohle je tvůj pokojík?" zeptal se Bill tiše a rozhlížel se po veliký místnosti s různýma plakátama, hip hopovýma doplňkama a tak podobně.
"Já vím, trošku bordel," zašklebil se na Billa a odhodil z postele pár věcí, jako ponožky a trenky, aby si měl Bill kam sednout.
"Asi bych se měl jít nejdříve umýt," špitl Bill smutně a podíval se na svoje zablácený tělo.
Pokráčko příště !
Napsala: B-kay
Betaread: Janule
by twincest.blog.cz
16. února 2008 v 15:55 | Maja
Bill se sladce zazubil.
"To jsem ti až tak chyběl?" usmál se a udělal vedle sebe místečko pro Toma.
"Ani nevíš jak," zašklebil se a sedl si vedle něj.
"A nebude to nápadný?" šeptl Bill tiše, ačkoliv byl rád, že je Tom teď s ním.
"Mám o tebe strach, Bille," vzdychl Tom a upřímně se podíval do očí tomu sladkému stvoření.
"Tome… já… já jej mám sám. Tohle všechno přišlo tak rychle," smutně se rozhlídl po okolí a všiml si partičky holek, jak je pozorují a něco si šeptají.
"Bille, ještě jednou se tě Martin dotkne a já, já..." začal Tom, ale Bill jej zastavil.
"Tome, podívej, nechci abys měl i ty s ním problémy. Martin je fakt kretén a já už mnohokrát skončil s monoklem nebo naraženýma žebrama… a nikdo mě nebránil jako ty. Moc to pro mě znamená," pousmál se a na své ruce ucítil letmý dotek té Tomovy.
"Proto sem teď tady, Bille. Já mu to nedovolím. Slibuju," špitl mu do ucha.
Rychle se rozloučili a každý utíkal na svou hodinu.
Bill tomu nějak pořád nemohl uvěřit. A raději se nesnažil. Nechtěl, aby to skončilo. Konečně jej měl někdo rád. Jenomže co když ne skutečně…Tyto pochyby jej pořád pronásledovaly. A nedaly mu užívat si ten krásný pocit s Tomem.
Co když je on ta osoba, kterou tolik hledal?
Možná že to tak mělo být…
Po vyučování Tom vyběhl rychle ze školy a utíkal do parku. Věděl, že Bill má stejně tolik hodin jako on a tak se posadil na lavičku a čekal, dokud neuvidí přicházet tu milou tvářičku…
Bill také vystřelil ze třídy jako blesk a chtěl jít co nejrychleji do parku. Moc moc se těšil a ještě byl i víkend. Nic mu nemohlo jeho štěstí zkazit… Tedy něco jo. A to něco se právě řítilo dost velikou rychlostí k němu.
"Ale, ale podívejme se Trümper! Billíku… kampak se ženeš?" drapl ho za loket Martin. Kupodivu byl sám.
A to bylo pro Billa moc zvláštní, jelikož on nedal ani ránu bez svých věrných poskoků.
"Dej mi pokoj Martine, dneska mě nech být," snažil se vymanit z jeho pevného sevření. Ale tenhle vysokej blonďatej a také dost namyšlenej kluk se ho nehodlal jenom tak pustit.
"Chceš mi utéct, Bille?" zašeptal mu až velice blízko u ucha. Billa zamrazilo.
"Martine, pusť mě… prosím," šeptl a vyděšeně se mu díval někam na boty.
"Tak tedy, jak chceš," jeho až příliš milý výraz se změnil v posměšnou grimasu a Bill po chvilce ležel po kolena v blátě.
"Tak se měj Billíku," zakřenil se a spokojeně odcházel. Avšak u dveří se srazil s někým, koho nečekal.
Martin až poskočil pod Tomovým vražedným pohledem. Tomu totiž nesedělo, jak dlouho je Bill pryč a tak šel raději za ním, protože cítil problémy. Sám nevěděl proč, ale cítil, že něco není s Billem v pořádku. Jakoby byli propojeni. Přesně cítil, jak se teď cítí Bill. Měl neuvěřitelný strach a celý se klepal.
Pokráčko příště !
Napsala: B-kay
Betaread: Janule
by twincest.blog.cz
16. února 2008 v 15:51 | Maja
,,Ta-ak, ahoj" špitl Bill, jakmile se od Toma vzdálil na milimetr. "Udělej to ještě jednou Bille… prosím," šeptl Tom a znovu si Billa k sobě přitáhl. Bill se zaculil jako sluníčko a políbil ho teď doopravdy. Jejich polibek sice trval asi minutku, ale pro oba to bylo něco dokonalýho.
"Už musím," špitl Bill a nechtěně se od Toma odtáhl. Prostě musel.
"Tak tady po škole, jo?" zeptal se ještě před třídou Tom. Bill rychle přikývl a vlezl do své třídy.
No… vlezl, vlastně doplul. To, že ze začátku neměl pro Toma jediné hezké slovo… už pro něj nebylo důležité. Možná, že se na první pohled zdál jako blbec, nebo namyšlenej, ale Billa tahle myšlenka pomalu opouštěla…
Tom byl také jak v sedmém nebi. Nemohl se dočkat konce vyučování… Vlastně tomu ještě pořád nemohl uvěřit. Bill byl pro něj něčím nedostupným a věděl, že dobít tuhle pevnost nebude jednoduché… jenomže se to pomalu ale jistě začínalo dařit.
I když měl tady holek na každý prst deset, vůbec jej nezajímaly. Úplně ho pobláznil tenhle zvláštní týpek s neopakovatelnýma očima a zářivým úsměvem.
Vlastně se zase setkali u oběda. Ale aby to nebylo nápadné, Tom zůstal v jídelně a Bill šel ven pod svůj stromek. Ale nezapomněli na sebe krásně mrknout.
"Billeee!" přiběhla k jeho stromku Klára. Klára byla jeho spolužačka. I když byla plnoštíhlá, až tak ošklivá nebyla. A jak se hned na první pohled zdálo, byla tady kvůli Tomovi.
"Ahoj, potřebuješ něco?" usmál se na ní a mile jí uvolnil vedle sebe místo.
Klára si s úsměvem sedla a podívala se na něj smutným pohledem. To u ní byl nezvyk. "Můžu ti nějak pomoct?" zeptal se mile a viděl, jak se celá chvěje.
"No jo…víš, já Bille…" začala koktat a nesměle se mu podívala do očí.
"Jde o Tom-tedy toho hip-hopera?" včas se vzpamatoval a když přikývla, ještě víc zpozorněl.
"Jo…já se do něj úplně zbláznila, Bille. Ale dneska jsem ho viděla líbat se s nějakou holkou," šeptla smutně.
"Cože?" zeptal se tiše. To by mu přeci neudělal.
"No... sice sem si dneska zapomněla brýle, i tak sem ho rozeznala v parku s nějakou černovlasou dívkou. Měl si pravdu… je to sukničkář a mrzí mě, že sem tě pomlouvala, že o něm mluvíš špatně," vzdychla.
Billovi se ulevilo. Ještěže je chudáček tak slepá bez těch brejlí.
"To nic, v pohodě," usmál se a posunul se, aby mohla vstát.
"Tak jo... ahoj," kývla mu a odešla.
"Tak tys mě pomlouval?" ozval se mu pobavený hlas u ucha.
Bill jej hned rozpoznal.
"Možná že jo a možná že ne," usmál se, rozhlídl se, jestli je kolem nikdo nevidí a nechal se od Toma rychle políbit…
Pokráčko příště !
Napsala: B-kay
Betaread: Janule
16. února 2008 v 15:47 | Maja
Bill se mu zadíval hluboce do očí. Vůbec své chování nechápal. Nebyl to snad on, kdo na začátku na něj pořád nadával a neměl pro něj hezkýho slova? A teď s ním tady stojí v parku, kouká mu do očí a je si vědom toho, co mu říká. Jeho oči jsou tak upřímné. Tak nějak dětsky milé, ale přesto má strach. Už jen při vzpomínce na Martinovy výhružky, to nesmí.
"Tome… tohle nejde … nedokážu ti věřit," šeptl Bill a sklopil pohled.
Tom si smutně povzdechl.
"Čekal sem to," řekl a jeho smutnej pohled utkvěl na Billově bolavým rtu.
"Bolelo to moc?" zeptal se jemně a když Bill pomalu přikývl, měl sto chutí jej obejmout a mačkat v náručí, jak byl rozkošnej. Jenomže to by teď všechno jenom zhoršilo.
"Měli bychom už jít," řekl Bill a koukl se na hodinky. Za pět minut jim mělo začít vyučování.
"Tak dobře. Měj se, Bille," řekl Tom a podal mu ruku. Jenom tak… přátelsky. Bill se šokovaně podíval nejdřív na Tomovu ruku, pak na něj. Bože… byl tak blízko. Jemně se na něj podíval a bříšky prstů se dotkl Tomovy rozpálené kůže. Přitom s ním udržoval oční kontakt…
Ani pořádně nevěděli, co dělají… možná že to bylo jenom… jenom nějaké pominutí smyslů, ale podvědomě se k sobě přibližovali…
Billovu tvář ovanul Tomův horký dech…jeho dech se nápadně zrychlil a jeho hruď se nadzvedávala o něco rychleji.
"Ty se chvěješ, Bille?" šeptl Tom pomalu a dělaly se mu mžitky před očima, jak byl Billovi blízko. Už cítil, jak se celý třese… bylo to něco neskutečného.
"Tohle… bys neměl," špital Billm, zatímco se k němu Tom přisunul na minimální vzdálenost. Celou školou otřásl zvuk zvonku. Kluci byli od sebe pouhé dva centimetry… už už chtěli zrušit tu jedinou mezeru mezi sebou… kdyby se neozval ten hnusnej zvonek.
Oba je jakoby probral z toho transu a oni si až pak uvědomili, co vlastně dělali.
"Já… už musím," řekl rychle Bill a utíkal pryč.
"Bille!" zakřičel na něj Tom v poslední chvíli. Bill pevně semknul rty a přivřel víčka. Už jen ten hlas působil nadpozemsky. Pomalu se otočil a málem vypískl šokem, jak za sebou ucítil Tomovo tělo...
"Bille… slib mi, že sem přijdeš hned po škole… budu tady čekat… prosím přijď," šeptl Tom rychle a zoufale putoval pohledem k Billovým rtům.
Billa právě opustily poslední zbytky rozumu… Rychle se narovnal a přitiskl svá rozechvělá ústa k Tomovým hladovým rtům…
Pokráčko příště !
Napsala: B-kay
Betaread: Janule
by twincest.blog.cz
16. února 2008 v 15:34 | Maja
"Zlato, co se ti stalo?" zeptala se Simone šokovaně po příchodu svého synka domů.
"To nic. Sem v pohodě," špitl Bill a raději šel do svého pokoje. Neměl náladu jí teď všechno vysvětlovat. Rychle vyběhl po schodech nahoru a zavřel za sebou. Nechtěl nikoho vidět a také s nikým mluvit. Bylo mu příšerně. V koutku duše pořád nevěřil, že to udělal Tom. Nějak to na něj nesedělo. To by přeci neudělal, nebo jo?
Tom se také smutně vrátil domů. Bylo mu všechno líto, i když vlastně nic neudělal, tedy alespoň o tom nevěděl. Bill byl zvláštní. Zvláštní, ale něco jej na něm neuvěřitelně přitahovalo. Možná, že to byl ten rozhodnej pohled, nebo ten krásně tvarovanej obličej. Tomovi se odjakživa líbily holky, kluka dokonce ani jednou nepolíbil, jenomže teď jej to všechno děsilo. Bill byl pro něj tak odlišnej. Lišil se od všech těch kluků, které dosud viděl. Jeho rty Toma tolik přitahovaly. A také to jeho odhodlání. Byl pro Toma něčím moc vzrušujícím a také nedobytným. A proto jej tahle hradba lákala dobít…
Druhý den Tom čekal Billa před školou. Chtěl od něj nějaký vysvětlení a hlavně chtěl vědět, jestli je v pořádku. Jenomže Bill nikde. Až najednou zahlédl v dáli černou hlavu, jak se smutně a pomalým krokem pajdala ke škole. Rozhodl se tedy jednat a rozběhl se za ním.
Hned jak jej Bill zpozoroval, zastavil.
"Co chceš?" zeptal se jej nevrle a jazykem se opatrně přešel po bolavým rtu.
"Můžu s tebou mluvit?" zeptal se jej Tom pomalu.
"Ale já s tebou už nemám o čem mluvit, Tome. Dej mi pokoj," šeptl a chtěl odejít, jenomže jej Tom ubrzdil.
"Musíš si mě vyslechnout Bille… ničemu nerozumím a hlavně tobě," šeptl a tahal jej do nedalekýho parčíku. Jelikož vyučování začíná až od osmi a je teprve půl, mají asi patnáct minut.
"Co chceš Tome?" zasyčel na něj Bill, hned jak jej Tom pustil.
"Co sem ti proboha udělal?!" zeptal se jej Tom už zoufale.
"Cos mi udělal, tohle ti nestačí?" zakřičel na něj Bill a prstem ukázal na svůj rozseklý ret.
Tomovi to pomalu začalo docházet.
"To ti udělal Martin?" zeptal se a to se musel krotit, aby jej hned nešel zabít. Bill slabě přikývl.
"Já jej varoval, ještě jednou se tě dotkne a…" chtěl se rozběhnout a jít za ním, ale to mu Bill nedovolil.
"Takže… tys to nebyl?" zeptal se tiše a podíval se mu hluboce do očí. V těch očích měl tolik něhy…
"Já bych ti nikdy nedokázal ublížit, Bille… nikdy," špitl…
Pokráčko příště !
Napsala: B-kay
Betaread: Janule
by twincest.blog.cz
16. února 2008 v 15:31 | Maja
"Já to… včera sem to možná trošku přepísk," šeptl Bill a nesměle se podíval do Tomových smutných očí. On ale nic neřekl. Chápal jej. Plně mu rozuměl.
"To je v pohodě. Chápu tě. Takže…já jdu. Určitě teď chceš být sám, takže.." vstal a udělal krok dopředu, avšak čísi ruka mu zabránila v pohybu.
"Tome počkej," špitl Bill a smutně se na něj pousmál. Tom se otočil a pohlédl do Billových zmatených očí.
"Děkuju," řekl tiše a pousmál se na něj.
Tom si smutně vydechl. Čekal možná něco jinýho, ale když nic, tak alespoň tohle.
"Není zač," řekl a malinko se usmál. "Tak se měj," řekl mile Tom a koukl na tlupu holek, které na něj mávaly před vstupem dovnitř.
Slabě povzdechl a vydal se napospas osudu.
Den uběhl jako voda a Bill se už nemohl dočkat, kdy konečně zalehne doma do postele. Ale jakmile vycházel ze školní brány, čekalo jej u dveří překvápko.
"Ale ale, Billik… no konečně, už tady dlouho čekáme," nevrle se na něj zašklebil Martin. Bill už tušil, co bude následovat. Tom tady nebyl a on tu zůstal sám.
"Co chcete?" zeptal se odvážně, ačkoliv jich bylo pět.
"No takžeee. Možná tohle," sykl Martin a pořádnou Billovi vrazil do břicha. Ten se chudák nemohl nadechnout a v bolestech dopadl na zem. Proč mu to dělají?
"Tohle je vzkaz od Toma. Už jej nemáš otravovat," pokrytecky se zasmál Martina a ještě stihl Billovi jedním úderem rozseknout ret. Pak spokojeně odešli.
Bill jen tak tak popadnul dech. Tohle nemůže bejt pravda. Tohle by přeci Tom neudělal. Nějak tomu nemohl uvěřit i když… zezačátku jej měl za nechutnýho pokrytce a teď? Teď ani nevěděl proč, ale nemohl uvěřit, že by tohle Tom udělal. Slzy mu pomalu kanuly po bolavý tváři a on zdrceně vstal a kráčel pomalu domů.
"Bille?" ozvalo se po chvilce zezadu. Bill hned věděl, kdo to je. Ani se neotočil a dál kráčel. Za prvé, neměl na něj náladu a za druhé, nechtěl, aby jej takhle viděl. A ještě k tomu Martinovi uvěřil. Tom je jen hnusnej bastard, kterej se umí skvěle přetvařovat. A Bill, blbeček, mu hned naletěl.
"Tak Bille… počkej," utíkal za ním Tom hned jak si všiml, že Bill kulhá.
"Vypadni ode mě," sykl Bill hned, jak jej Tom chytil za ruku.
Tom ničemu nerozuměl. Vždyť už to vypadalo celkem dobře, tak proč je teď takovej. Jenomže hned, jak si natočil Billovu tvář k tý svý, otevřel ústa šokem.
"Proboha," šeptl a díval se na Billovu krvácející tvář.
"Tohle…je…to, cos chtěl?" dostával Bill ze sebe mezi vzlyky.
"Cože? Já? Jak to myslíš? Já bych ti nikdy neublížil," řekl a chtěl mu otřít krev ze rtu, ale Bill se vystrašeně odtáhl. Nevěřil mu, ale tak moc chtěl.
"Dej mi už pokoj. Už tě nechci nikdy vidět. Jsi stejnej, jako Martin. Nesnáším tě!" sykl mu Bill do tváře a pomalu šel domů.
Tom tam zůstal stát jako opařenej. Vůbec tomu nerozuměl. Udělal něco špatně?
Pokráčko příště !
Napsala: B-kay
Betaread: Janule
by twincest.blog.cz
16. února 2008 v 15:27 | Maja
Tom se na něj usmál.
"Děkuju ti… ale podívej. My nejsme kámoši. Nikdy sme nebyli a nikdy taky nebudem. Tome… podívej já… já nestojím o problémy ani nic podobnýho. Sem prostě takovej, jakej sem. A ty bys nebyl pro mě tím nejlepším kámošem," řekl pomalu. Sice mu Tom pomohl, ale Bill neměl potřebu se s ním bavit. Nestál o tlupy holek, aby by jej znovu pomlouvaly. Tím si už prošel a stačilo. Tenhle týpek byl možná teď milej, ale rozhodně tak ze začátku nevypadal. A Bill se moc bál všeho novýho. Chtěl už jenom v klidu dokončit tenhle poslední ročník a prostě si žít dle svýho.
"Udělal sem ti něco?" zeptal se jej Tom tiše. Tenhle kluk na něj působil zvláštním způsobem. Byl tak jinej. Vlastně na kluka moc nevypadal. Dlouhý černý vlasy mu silně kontrastovaly s krásně bílým obličejem. Nádherně plný rty zářily jako to nejsladší ovoce a oči… Měl tak krásně nevinné. Tom vůbec nechápal, proč je k němu takovej. Ale když nechce, budiž.
"Tak já jdu," povzdechl si a smutně odcházel.
Bill za ním překvapeně koukal. Najednou mu jej bylo líto. Neměl být na něj takovej… Ale co! Je to jen blbej hip-hoper. Co ten může vědět? Určitě byl vždycky hýčkán a obletován z každý strany. Takovýhle týpky Bill nesnášel. Jen kdyby věděl, jak moc se mýlí…
Tom smutně došel domů a rozvalil se na své veliké posteli. Rodiče byli na služebce a tak byl doma teď sám. Ve škole mu dalo asi sto holek svá čísla a také mejly. Jenom on ne… Dokonce i kluci… jenom on ne…
Bill hned po návratu domů začal přemýšlet, jestli udělal dobře, když to na něj hned tak na rovinu vybalil. Možná to řekl až příliš tvrdě. I když si namlouval, jak moc jej nesnáší, jeho oči mu učarovaly. Takový oči neviděl ještě u žádný holky, natož pak u kluka. A to jej děsilo ze všeho nejvíce.
Druhej den ve škole byl pro oba dost rozmazanej. Jakoby jím jenom prolítli. Bill už neměl sílu poslouchat šílený spolužačky a tak si šel sednout ven jako včera, jenomže něco bylo jiný. Včera tam šel sám a nikdo tam nebyl, jenomže dneska tam seděl schoulenej Tom.
"Ahoj," řekl a nesměle se na Billa podíval. Možná čekal, že mu dá hned facku.
"Ahoj," odpověděl Bill tiše a sedl si vedle něj…
Pokráčko příště !
Napsala: B-kay
Betaread: Janule
by twincest.blog.cz
16. února 2008 v 15:24 | Maja
"Podívej Bille…támhle jde," zapištěla vysoká štíhlá plavovláska na svého spolužáka. Ten jen protočil oči v sloup a snažil se to ignorovat. Už mu to začínalo lízt na nervy. Už je to týden… Týden, co se sem přestěhoval ten pitomej hiphoper. Chodí si tady jako namyšlenej páv a flirtuje snad s každou dívkou, na kterou zrovna natrefí.
Bylo mu těch holek líto. Každá si myslela, že stačí jen krásnej úsměv a flirtující póza a tenhle blbeček se z nich zblázní. Jenomže jak jej tak pozoroval, zjistil, že tenhle bude dost velikej sukničkář…
Bill si napravil veliké sluneční brýle a chystal se najíst venku. Stejnak byla jídelna vždycky přecpaná a kromě toho mu to vůbec nevadilo. Byl tam rád. Jen na chvilinku neposlouchat ty holčičí drby o tom novým dredatým blbečkovi… to by byl sen.Vzal si do rukou jablko a vyšel ze třídy na školní dvůr. Tam se jako každej den uvelebil pod svůj oblíbenej strom a četl si nový módní časopis. Z jeho dumání jej vyrušil až překvapenej hlas.
"Není to spíš pro holky?" ozvalo se za ním a následoval výbuch smíchu.
Bill se strnule otočil a když za sebou uviděl vysmátej ksicht toho týpka, zase se vrátil k časopisu.
"Sem Tom" zamávala mu před nosem něčí ruka.
"No a?" zvedl k němu pohled a dal si dolů sluneční brýle. Na tyhle týpky byl zvyklej. Určitě patří k tý bandě, která tady jenom šikanuje nevinný studenty. Takže se bude od něj raději držet dál. Jednou už měl s nima problémy a nechtěl, aby měl zas monokl přes celý oko.
Tom se do Magdeburku přestěhoval z Hamburku, kde doteď vyrůstal. Ale jakmile táta dostal novou práci, musel se smířit se stěhováním. Čekal tady ale něco jinýho. Ne davy šílených holek, co po něm pořád pokukujou, ale prostě klid… A toho je tady sakra málo. Lezou mu na nervy všechny tyhle holky. Jsou pro něj tak stejný. Jenom okatě flirtují a myslí si, jak mocj sou úžasný. Vlastně každej se mu tak nějak dvoří. Někteří strachem, jiní obdivem, jenom tenhle černovlasej kluk ne.
Klidně je k němu drzej a teď jej právě dost ignoruje. Tohle mu tak nějak chybělo. Lidi, co na něj úplně kašlou. Alespoň na chvilku.
"Udělal sem ti něco?" zeptal se jej Tom opatrně a nesměle mu pohlédl do krásných hnědých očí. Billa tahle otázka mírně zaskočila. Nečekal tenhle milej tón…
"Ne… tedy jo. Di pryč. Chci tady být sám," sykl a znovu se snažil začíst do článku, jenomže četl už asi po desátý tu stejnou větu.
Tom kašlal na jeho argumenty, ať odejde a klidně se posadil vedle něj. Najednou ale ucítil na tváři jemnou kapku. Začínalo pršet. I když bylo před chvílí krásný sluníčko, teď byla celá obloha pod mrakem.
A smrákalo se i tady.
"Ale ale, podívejte," ozvalo se za jejich zády a Bill hned věděl, s kým má tu čest. Chtěl vstát, ale tvrdá ruka jej srazila zpátky na zem. Tom se hned postavil a chystal se jej bránit… Ani déšť nevadil týhle bandě, která šikanovala snad každýho.
"Dejte mu pokoj," řekl a postavil se před něj.
"Ale ale… nová ochranka, nebo přítel?" zeptal se posměšně vůdčí bandy, ale to hned ucítil, jak bolestivý je následek jeho slov. Tom se totiž neudržel a pořádnou mu vrazil. Bill se celej klepal a snažil se potlačit slzy, které se valily na povrch.
"Vypadněte!" sykl Tom a s nenávistným pohledem propaloval celou bandu. Dokonce se postavil před Billa, aby mu nijak neublížili.
"Ještě sme neskončili," sykl tvrdě Martin-vůdce a spolu se svou smečkou odešli.
Bill se pomalu postavil a oprašoval si ušpiněná záda.
"V pořádku?" zeptal se jej mile Tom.
"J-jo," špitl Bill a nesměle se zadíval do Tomových očí. "Sem Bill," šeptl…
Pokráčko příště !
Napsala: B-kay
Betaread: Janule
by twincest.blog.cz