Psycho
9. března 2008 v 19:18 | Maja
Často je pokládána otázka odkud se vůbec vampyrismus vzal a kde je skryt jeho původ. Na tuto otázku dosud nikdo uspokojivě neodpověděl. Zatímco na jedné straně racionální věda odmítá dnes již vůbec připustit samostatnou existenci - vše popírá. Na druhé straně okultismus svou odpověď skrývá před zvědavými vědci.
Tvrdí se, že Vampyrismus povstal v dobách velkého Egypta (asi 30 000 let př.Kr.), mocí egyptských černých mágů nebo je jeho původ připisován do asijských stepí a přiřazován ke kočovným kmenům, zatímco jeho vládnoucí dynastie pak na Balaton a do území tajemné Transylvánie. Vampyrismus tu, ale byl již mnohem a mnohem dříve. Všechny tyto zmíněné původy jsou již jen viditelné a zaznamenané kořeny doposud rozrůstajícího kmene.
Jeho počátek se ztrácí kdesi ve vzdálené záři pohanských ohňů a prvotních magických rituálů. Přesně tam se začalo vytvářet jedno z nejstarších náboženství na Zemi, před 27 000 let. Ve vzývání božstev temných i nebeských. V uctívání života a volání smrti. Z té záře uctívání, volání a víry povstal ten, který nepatří temnotě ani nebi, který obývá obě říše, jak hmotnou tak i astrální.
Tak zrodil se Nosferatu, mocný vládce, poutník mezi světlem a tmou, životem a smrtí. Pradávný nadřazenec nad oběma světy. Genius vampyrismu, upírský velekněz. On je nadřazenec nad vším. Vrací k životu vše to, co se v kapkách krve ztrácí z tohoto světa, z lidských osudů, přání a životů. Propůjčí tak poznání magie, ale je nucen respektovat i velikost Boží.
"Odsuzuji Tě k živoucí smrti
a věčné touze po krvi"
Bram Stoker, Dracula
Vampyrismus je tedy bez hranic. Natož pak zemi či místo svého původu, jelikož jest původu astrálního - tedy nehmotného, litujícího za hranicemi našeho světa. Vznikl již při tvoření a dříve či později se projevil v každé významnější kultuře na Zemi.
Ve své podstatě se dělí vampyrismus na tři základní formy existence. Na astrální, hmotnou a psychickou. Všechny tyto formy jsou vzájemně propojeny a ovlivňují se na vzájem.
Vampyrismus je na Zemi už mnoho let, ale jisté je pouze jedno, do Evropy se dostal s římskými legiemi před dávnými časy. Římské legie všude rozsévaly smrt a prosazovali své náboženství. A s nimi přišlo to strašlivé cosi. Připomínalo to člověka, ale živilo se to čerstvou krví. Nikdy to nezemřelo a nahánělo to lidem hrůzu a strach....
Lidé věřili na přítomnost a existenci upírů ve své společnosti a bylo to pro ně naprosto přirozené. I když tajemné a záhadné, postavené na úroveň neobyčejného strachu. Ať už se jednalo o divoké kmeny východní Evropy, slovanské a baltské země, tak i o tradice starého Egypta a v neposlední řadě i o kultury střední a Jižní Ameriky.
Věděli, že upíři se vynořily z temnot a hlubin věků a stali se tak ztělesněním zla. Lidé se jich báli. Dávali jim nejrůznější jména a přisoudili jim podobu krvavé šelmy. A tato představ často přetrvává dodnes.
Vlastí upírů se stala Transylvánie, tato nejméně známá a prakticky nezmapovaná část východní Evropy. Tato země je plná divokých lesů a rozeklaných skal, kam si jen tak nikdo netroufne. Je to domov a útočiště vlků, medvědů a ohromných havranů, kteří se soumrakem v hejnech přelétávají nad zapomenutou krajinou černých lesů, hradních zřícenin a osamocených křížů na vrcholcích kopců.
Do oparu mlhy a rudého slunce se prolíná jejich smutné krákání. Noci tam jsou, jako vystřižené z hororů. Tesknivé vytí vlčích smeček a temné nebe s plujícími cáry mraků.
O udatné a krutém knížeti temnot, který tuto zemi kdysi obýval. Často byli v tomto kraji nalezeny mrtvoly s prokousnutým hrdlem - v očích nevýslovný děs. Přitom nikde známka po krvi. Kdo mohl ten se této končině raději vyhýbal.
Přesto se stávalo, že do divoké a temné krajiny zabloudili pocestný, co o krvavé historii neměli ani ponětí.
Pověsti a první záznamy o upírech jsou staré nejméně 5. až 6 000 let. Všechny legendy o upírech jsou si až neuvěřitelně podobné.
Temný noční přízrak vstávající z hrobu a sytící se krví živých lidí. Mezi lidi obvykle přichází mezi soumrakem a svítáním, pije jejich krev, čímž se udržuje při životě a chrání tak své tělo před rozkladem v hrobě.
V Evropě mají upíři své kořeny především v Rumunsku, Maďarsku, Srbsku, na Moravě, v Polsku a v Karpatech. Až m nohem později se objevili ve Francii, Anglii a Německu. Jako pravlastí upírů je nazývána Transylvánie.
Přesto si každá kultura charakterizovala svou vlastní představu upíra je však nejvíce rozšířená a stala se obecně společnou pro většinu kultur a národů. Zosobňuje ji tajemná, záhadná postava s plnými rudými rty a dlouhými zuby s kapkami krve.
Je obdařena nadpřirozenou silou, ovládá magii a má hypnotické schopnosti. Upírem může být i žena, ale všechny ženy jsou krvelačnější než muži.
O upírech, lépe řečeno vzkazech pro ně, se prý můžeme také dočíst v Bibli (Starý zákon). Znalci Starého zákona tvrdí, že určitá slova v třetí knize Mojžíšově, kapitole 17 jsou nepochybně adresována upírům:
"Krve žádného těla jísti nebudete, neboť duše všelikého
těla jest krev jeho. Kdokoliv by ji jedl, vyhlazen bude."
Věřilo se také, že Satan v podobě upíra měl svůj vliv v epidemii cholery, která zachvátila střední Evropu (Vše co si lidé vytvořili sami a je to zlé, tak to svádí na Satana) v roce 1417.
Jedinou, však všeobecně známou tradicí ochrany proti upírům lze pokládat křesťanský kříž. Je třeba se podívat na celou podstatu této této tradice z trochu jiného pohledu. Jít po stopách historických pramenů hlouběji do minulosti.
V slovanských a balkánských zemí východní Evropy je možné se na odlehlých a liduprázdných místech setkat se vztyčenými kříži. Jsou vyrobeny ze dřeva nebo z kamene. V dávných časech tudy vedly cesty poutníků a kupců. Časem se k těmto křížům dostavělo i nouzové přístřeší nebo kapličky. Kříž tady měl své poslání, chránit člověka v nouzi před bytostmi temnot. Nutno dodat, že doposud vznik a původ nebyl nikdy uspokojivě vysvětlen.
V době narození Ježíše Krista byl kříž považován za běžný mučící nástroj, na kterém se popravovalo.
Zajímavou historii má kříž vztyčovaný na hrobě, ještě mnohem dříve, než se spojoval s umučením Ježíše Krista a stal se symbolem křesťanství, tak se jím např. označovalo křížení cest.
Na křižovatkách se většinou pohřbívali lidé, kteří zemřeli nějakou nadpřirozenou smrtí. Tuláci, sebevrahové, neznámí lidé, ti, kterým se přisuzovala hrůzná pověst - čarodějové apod.. Kdyby se údajně chtěli vrátit do světa živých , věřilo se, že by nevěděli na jakou stranu se vstoupit. Než by se rozhodli, přišlo by svítání, kdy moc černých duchů končí...
Nejenom Křesťanský kříž , ale spousta dalších předmětů a rituálů souvisí s vampyrismem.
Nejvíce záznamů je však spojeno s nalézáním upírských hrobů, případně celých pohřebišť. Existuje o tom nejrůznější svědectví, jak z okultních studií, tak i úředních zápisů. Definitivní tečku za nočními výlety upíra udělalo vždy spálení jeho těla na hranici. Na tomto místě je třeba dodat, že v Čechách spalování upírů zakázala až osvícená panovnice Marie Terezie.
Uvádí se asi 46 příčin, z nichž se nebožtíci nebo živí mění v upíry. Dále sebevrazi (kteří se stávají psychickými upíry v dalším životě), čarodějové (kteří se mohou stát upíry díky svým rituálům nebo jsou vybráni do užšího svazku), a údajně lidé postiženi církevní klatbou a úkladně zavržení jedinci (až samotáři). Také ti co byli prokleti vlastní rodinou a ti co se zapletli do magie.
Upír ve světě..
Podle některých lidí a okultistů byli němečtí a francouzští upíři mírnější a hodnější než kolegové z východních zemí. Zde je sepsáno pořadí zásad, kterými se řídí stav upírství a mimo jiné uvádí, smrtelná bledost, která se často upírům připisuje, nebývá vždy podmínkou.
Upíři se naopak projevují krásou a kypícím zdravím, až na občasnou nevolnost a malátnost. Sáním krve si upír prodlužuje svou existenci, přičemž intervaly mezi nasycením mohou být i několik let. A když už k tomu dojde, nemusí nutně zabít. Naopak rozmnožuje svůj druh.
Žijí v uzavřených komunitách a nikdo je z ničeho nepodezřívá. Důstojně skrývají svou identitu a naučili se přežívat tak, aby neuhynuli upálením nebo kůlem.
Upíři vyhledávají obvykle svou oběť, které se potom dvoří se všemi znaky milostné vášně a záhadné romantiky. Touží po sympatii a lásce nejen své oběti, ale i mezi sebou. upíři jsou démoni sexu a zvrácené erotiky s jemnou příchutí sadismu. V dějinách se stali dokonalým zosobněním něčeho nepochopitelného, nepoznatelného a záhadného. Něčeho, co může vyvrátit z kořenů celý běh lidského života a dokonce uhasit i jeho plamen.
Upíři se množí a násobí přesně podle temných nadpřirozených zákonů. Tajemné pouto v jejich existenci představuje hřbitovní hlína, která symbolizuje jejich spojení se záhrobím a jejich rakve, které v sobě nesou smrtelnou kletbu. Ten, kdo poruší klid jejich rakví, často umírá záhadnou a nevysvětlitelnou smrtí. Historie je poseta spoustou těchto případů a to nejen z oblasti vampyrismu.
"Hroby a rakve v sobě mohou skrývat neznámá tajemství, záhadné magické síly
nepochopitelné pro dnešní přetechnizovaný svět.
Mohou s nimi být spojeny ty nejneuvěřitelnější případy, záhadná úmrtí a tragické nehody.."
Nerozřešenou záhadou je třeba i mumie budhistického reformátora Tsonga Kaby z Tibetského kláštera Chaldan. Jeho rakev se volně vznášela bez viditelné podpory asi 20 cm nad zemí. Z Tibetu pochází i zpráva, že v nepřístupných podzemních kryptách paláce ve Lhase jsou uložena těla záhadných obrů. V roce 1957 to vypověděl syn vysoko postaveného hodnostáře Tibetské vlády, kterému lámové i přes velký zákaz dovolili sejít dolu. Vypověděl, že dlouho sestupoval po schodech se zavázanýma očima. Napočítal několik stovek schodů. Lámové během cesty vůbec nepromluvili. Když dorazili do hrobky, tak spatřil tři obrovská těla pokrytá zlatem. Těla ležela v rakvích z černého kamene. Dva muži a jedna žena. Žena měřila přes tři metry a největší z mužů pět metrů. Jejich hlavy byli na temeni lehce kuželovité, měli úzké čelisti, malá ústa a tenké rty. Těla byla v naprosto zachovalém stavu a budila dojem, že jsou pouze v hlubokém spánku.
Dá se usoudit, že se jedná o těla "Nefilů", pradávných učitelů lidstva, o kterých se v jistých souvislostech zmiňuje i Bible. Byli stvořeni spojením pozemských žen s démony (lépe řečeno s údajnými bohy či polobohy).
Jiný zdroj:
Vampíři, též upíři, jsou pekelné stvůry s nadlidskou silou, hbitostí a inteligencí postižené nesmrtí. Vesměs mají bledé tváře i celou pokožku, jen rty bývají krvavě rudé, pravděpodobně díky způsobu obživy - upír se totiž živí krví smrtelníků. Charakteristickým znakem těchto stvůr pak bývají nepřirozeně dlouhé špičáky, jimiž se upír zakousává do oběti s úmyslem sát krev.
Tito zplozenci pekel mají schopnost rozšiřovat své řady právě touto odpornou metodou, tedy sáním krve. Podle známého lékaře Cornella Pery z Trinsicu, který se v minulém století zabýval studiem vampírů, sliny upíra přenášejí nemoc, kterou pojmenoval Vampyrism.
Cornell Pery nám ve svém díle podrobně osvětlil, jak Vampyrism působí. Nejprve se slinami infikuje otevřená rána, podle Peryho k tomu dochází jen při sání krve, ale novější zprávy hovoří, že někdy stačí pouhé kousnutí upírem k přenesení nemoci. Infikovaný se pak, pokud setkání s vampírem vůbec přežije, začíná sám měnit ve vampíra. Postižený postupně zapomíná na svou lidskost, sluneční svit se mu stává nesnesitelným a po několika málo dnech jej i začíná zraňovat, straní se jej proto a přivyká zcela nočnímu životu, přes den spí. Postupem času zapomíná zcela na své lidství, začíná se živit krví a stává se lidem nebezpečný, mohutní jeho svalová hmota.
Je tedy nezbytné postiženému podati léku zvaného "Vampyre defoliant", jehož objevem Cornell Pery završil své životní dílo. Bohužel tento lék není snadné vyrobit a to z důvodu vzácnosti některých přísad. Nicméně recept je znám a mistři léčitelé vědí, jak lék destilovat.
9. března 2008 v 19:16 | Maja
Upír je postava, která figuruje v mnoha pověstech a bájích. Bývá často námětem pro filmové či knižní horory. Kde se vlastně tento mýtus vzal? Je to čistý výplod fantazie našich předků, či vznikl na základě faktů, které znali a možná i na vlastní kůži zažili? Pokusme se společně poodhrnout roušku tajemna a vydat se po stopách, které nás možná dovedou až k jádru věci....

Nejdříve bychom si měli ujasnit, jak se vlastně takový upír pozná - čím se vyznačuje. Typické upíří znaky tedy jsou: husté, nad kořenem nosu srostlé obočí, zašpičatělé uši, uhrančivé oči, velmi bledý obličej s ostrými rysy a hlavně dlouhé, ostré zuby, vyčnívající z úst. Z dalších vlastností upíra bychom mohli jmenovat ještě to, že se neodráží v zrcadle, nevrhá stín a sluneční světlo má na něj zhoubný vliv. Proto vstává ze svého hrobu v noci a než se objeví první sluneční paprsky, musí být zpět ve svém úkrytu. Báje dokonce praví, že upír se umí přeměnit v netopýra či vlka a dokáže se protáhnout i tou nejmenší štěrbinou. Toto tvrzení dalo vzniknout jedné vysvětlující teorii, o tom ale až za chvíli. Upír škodil tak, že se zakusoval svými ostrými tesáky do krku oběti, aby prokousl tepnu a mohl sát krev. Upírem se stal člověk, který sám byl upírem pokousán nebo snědl maso z upírem napadeného zvířete. Ale nejen to. Upíry se prý stávali i lidé, kteří byli za svého života čarodějové, zločinci nebo kteří zemřeli nepřirozenou smrtí, například sebevraždou. Věci, kterých se upír bojí a kterými je možné ho zahnat, jsou česnek a dále různé náboženské propriety jako kříž, růženec, svěcená voda či hostie. Zahubit upíra bylo možno několika způsoby, např. zastřelit ho stříbrnou kulkou či - a to byl používanější způsob - otevřít jeho hrob a proklát mu srdce zašpičatělým dřevěným kůlem. Pokud to nepomohlo, přistupovalo se k tvrdším zásahům: ruce mu byly svázány za zády a byla mu odseknuta či ukroucena hlava a jeho ústa byla vycpána česnekem či kamením. Pokud ani toto nepomohlo, bylo nutné celé tělo spálit buď na popravišti, nebo mimo obec někde na kraji lesa a popel tam zahrabat. Tyto procedury musely být vykonávány za dne, protože tehdy byl upír bezbranný. Úkolem zlikvidovat upíra byli zpravidla pověřováni kati. Že tento postup není jen čistě teoretický, dokazují mnohé nálezy upířích pohřebišť, kde jsou kumulována těla s jasnými protivampyrickými zásahy. Zrovna nedávno bylo jedno takové pohřebiště nalezeno v Čelákovicích. Kostry vypadaly následovně: lebky byly odděleny od zbylého skeletu, ruce byly svázány za zády, u některých lebek byly vylomené čelisti. Velice zajímavá je skutečnost, že lebky byly poněkud odlišné velikosti, než je obvyklé, a navíc - v čelistech byly nalezeny i deváté zuby. Je všeobecně známé, jak velkou úctu chovali naši předci k mrtvým, takže je očividné, že k takovýmto zásahům na mrvolách museli mít pádný důvod. Nejvíce zpráv o upírech (či vampýrech, jak chcete) pochází z Balkánu, Maďarska a od starých Slovanů. I slavný hrabě Drakula, který skutečně existoval, žil v této oblasti - v rumunských Karpatech.
2. března 2008 v 14:21 | Maja
Vaše první aura:
Zatímco jste cvičili všechno to předchozí trápení, měli byste si udržet svůj relaxovaný pohled. Po chvíli (někdy mezi pár sekundami a několika minutami - v raných stádiich) uvidíte ve vzduchu nezřetelné chvění, obklopující vaši knihu. Potom uvidíte mdlý, úzký proužek světla, vystupující z rohu vaší knihy. To je éterická aura. *Zůstaňte relaxovaní *Nezaostřujte *Nedívejte se tam *Klidně si mrkněte, to nevadí. Brzy uvidíte jasně žlutou (modrá kniha) nebo jasně zelenou (červená kniha) auru, vystupující z éterického obalu knihy. Jesliže přeostříte, napnete se nebo se podíváte přímo, aura okamžitě zmizí. Na auru se musíte dívat svým periferním viděním. Jestliže se cokoli stane a aura zmizí, nic si z toho nedělejte. Když chvilku počkáte, znovu se objeví. V raných stádích má aura takovou nechutnou vlastnost - furt se ztrácí. To je bohužel vcelku běžné. Když ale budete opakovaně cvičit, bude se tento efekt zmenšovat, až úplně zmizí.
Krok 3: Jakmile jste absolvovali předchozí kroky, spojte více knih dohromady, každou v jiné primární barvě. Platí přitom pravidlo - čim jasnější barva, tím jasnější aura. Studujte tyto knihy, každou zvlášť a zapište si jejich aurické barvy. Poté studujte dvě dohromady a opět si zapište barvy aury, kterou uvidíte. Potom je různě geometricky uspořádávejte a opět je pozorujte.
Krok 4: Vezměte si květinu, nebo čerstvé květy - pokud nemáte žádnou živou květinu ve své blizkosti, a studujte jejich auru. Aura, kterou uvidíte, je živá aura. Ponechte si v mysli aurické barvy listu a květu. Oranžový nádech, který uvidíte kolem zelených částí, stonku a listu, je způsoben aurickou barvou zelená - stejně jako byste pozorovali zelenou knihu. Jiné barvy budou vycházet především z květů. Uvidíte mnohem jemnější éterickou auru a mnohem silnější chvění vzduchu, optický efekt kolem rostliny. Žijící aury jsou mnohem subtilnější, a proto trochu těžší na pozorování nežli aury barev. S trochou cvičení by vám však neměly činit problémy.
Krok 5: Pozorujte auru stromu. Vyberte si takový strom, abyste ho celý obsáhli do vašeho výhledu, s oblohou jako pozadí. Je nejlepší, když máte slunce za zády, snažte se to tedy provádět spíše v pozdním opoledni nebo brzo ráno. Jestliže vám do oka padne jakýkoli odraz nebo přímo slunce, máte smůlu. Tetelení kolem stromu bude daleko intensivnější než v okolí květiny. Barva aury bude pochopitelně ovlivněna nejenom barvou stromu samotného, ale také oblohy, tedy ve slunečném dni se objevi aura jako špinavá modř, v dni plném mraku jako krémová šeď. Poloha pozorovatele:dost záleží na velikosti stromu. Je důležité, abyste v úhlu pohledu měli i vrcholek stromu. Proto potřebujete být asi tak třikrát dál, nežli je výška samotného stromu, nebo ještě dále. Aura stromu může být tlustá, což záleží na jeho velikosti a síle. Na vrcholku stromu můžete občas vidět tzv. fontánový efekt, jak aura pomalu vystřikuje z vrcholku ještě výš.
Krok 6: V tomto cvičení budeme pozorovat zvíře. Může to být jakékoli domácí zvířátko, třeba psík, kočička, klokánek, velblouďátko, lvíček, tygříček, slůně, .... jestliže k nim máte přístup... :-)) Pozorujte je, když odpočívají. Zvířecí aury sice nejsou tak barevné jako aury lidské, ale k procvičování budou naprosto dostačující. Při pozorování nezapomínejte na to, že barva srsti ovlivňuje barvu videné aury. Zvířeti můžete také diagnostikovat nemoci stejným způsobem jako u člověka, což dává velkou přiležitost procvičování této velmi užitečné schopnosti.
Krok 7: Pozorování lidské aury: Ze začátku je nejlepší pozorovat lidskou auru pomocí dvou fází:
Faze 1: Požádejte váš subjekt, aby si oblékl nějaký hodně barevný úbor. Tento úbor může mít v podstatě jakoukoli barvu, pokud nebude modrý. K tomuto účelu modř nepoužívejte, protože zaplaví okolí těla žlutí, a intelektuální žluť je nejběžnější barvou hlavové části lidské aury, takže byste nevěděli, na čem jste... Zajistěte, aby byl subjekt od krku nahoru neoblečen. Pozorujte nejdříve loketní oblast, používajíce k tomu ty samé techniky, jako u pozorování barevného papíru. Pochopitelně po chvíli uvidíte auru úboru, vyzařující z lokte subjektu. Ve chvíli, kdy vidíte auru oblečení kolem lokte jasně, pomalu přesuňte svůj pohled výše, až se budete dívat na odhalený krk subjektu. Přitom mějte stále ve výhledu auru oblečení, nijak nepřelaďujte, snažte se vidět různé barvy v oblasti krku. Toto cvičení vám pomůže sladit vaše normální a třetí oko. Nikdy se nedívejte subjektu přímo na krk! Všechny aury jsou vidět jenom periferním viděním. Pokud se všechno vydařilo, měli byste začít vidět různé barvy, vystupující od krku a hlavy subjektu. Nyní posuňte pohled ještě výš, až bude v úrovni hlavy pozorované osoby. Zůstaňte relaxovaní a nic neměňte. Měli byste v této oblasti vidět žlutou auru. Jestliže něco vidíte, požádejte vašeho dobrovolníka, aby se soustředil na nějaký matematický problém, případně aby třeba zkusil vynásobit dvě čísla, a pozorujte, jak aura kolem jeho hlavy nabývá síly a jasu...
Fáze 2: Požádejte vašeho dobrovolníka, aby se svlékl do půl těla. Naproti neutralnímu pozadí pak studujte jeho kůži - stejným způsobem, jakým jste studovali auru barevné knihy. Nejlépe se začíná v oblasti ramen a loktu. Na holé kůži nejdříve uvidíte jemné chvěni vzduchu, zvláštní rozostření obrazu okolo kůže. Potom uvidíte éterickou auru, vypadá jako cigaretový kouř, obtáčející tělo subjektu. Většinou je okolo 1 cm tlustá. Jestliže si podržíte svůj pohled, začnou se objevovat hlavní aurické barvy, vystupujíce z étericke aury okolo těla. Nejdříve se objeví úzký barevný pruh, zvýrazňující rohy éterické aury, bude se trochu zcvrkavat a znovu zvětšovat, alespoň ze začátku. Kdyz chvíli vydržíte, budou se tyto problémy zmenšovat. Barva aury bude pomalu jasnět a aura se bude zvětšovat, takže když chvíli počkáte, bude tlustá až několik palců. Hlavní aura může na chvíli zmizet a poté se znovu objevit, což je způsobeno nepatrnými změnami pohledu a mrkaním, čemuž ovšem nejde zamezit. Tip: Jas dobrovolnikovy aury je dost zavislý na tom, jak se zrovna cítí. Jestliže jej tedy donutite cítit se výborně a být štastný, aura zesílí a bude mnohem jasnější. K tomuto účelu třeba pusťte oblíbenou hudbu pozorované osoby, nebo vyprávejte vtipy, veselé historky. To pomůže zesílit auru a pro vás bude mnohem lépe zpozorovatelnější.
Zdokonalování a čas: Trochu času to zabere, než budete schopni vidět lidskou auru, takže při prvních neuspěších hned neházejte flintu do žita. Jestliže jste se naučili vidět auru barev, JSTE schopni naučit se vidět i lidskou auru. Používáním popsaných metod stimulujete třetí oko, které je zodpovědné za všechny typy nefyzikálního vidění. S používáním se budou schopnosti vašeho třetího oka zvětšovat, takže aura bude snáze k zahlédnutí. Možná to zabere několik týdnů, než uvidíte první náznaky lidské aury, jestliže nemáte mnoho předpokladů k tomuto, ale s trochou trpělivosti to JDE zvládnout. Doporučuji procvičovat hlavně mentální otevírací akci a stimulační cvičení, pozorovat každý den aury alespoň několik minut. To bude podporovat vývoj vašeho třetího oka.
Spontánni vidění aury: Po nějaké době poznáte, že jsou dny, kdy prostě nejste schopni auru vidět. Naopak budou i dny, kdy uvidíte auru ihned, jakmile se podíváte na lidi či jiné objekty, bez jakéhokoli vědomého popudu či chtění. Pravdepodobně zjistíte, že se to děje v těch chvílích, kdy je vaše třetí oko z nějakého důvodu velmi aktivní. Můžete třeba sedět a s někým mluvit, a najednou uvidíte jejich auru, nebo auru jejich oblečení, zcela bezdůvodně. Údálosti silného, spontánního vidění aury nastávají poměrně často, jakmile jednou začnete cvičit vaše třetí oko a vidění aury.
2. března 2008 v 14:19 | Maja
Stojíte v narvané tramvaji, militantní důchodce na pravoboku se vám snaží taškou obrousit lýtko a vy začínáte vidět rudě. Náhle vám přišlápne nohu další útočník. Chystáte se dát konečně svobodu všem vulgárním výrazům, které znáte, ale když se na agresora podíváte, odkudsi se vynoří závan náklonnosti. Místo rozzuřeného výstupu si s dotyčným vyměníte úsměv. Čím to? Proč zrovna s touhle osobou soucítíte? Ladí totiž spolu - vaše aury. "Nikdy jsem nepatřila k lidem, kteří věří ezoterickým záležitostem. Před rokem jsem se nechala z legrace přemluvit kamarádkou a šla s ní k léčitelce, která dokáže cítit auru. Dlaněmi kroužila po mém těle a tvrdila něco o jakýchsi zablokovaných čakrách. Zůstávala jsem ledově chladná až do chvíle, kdy mi léčitelka začala podrobně popisovat nejen moji osobnost, ale především můj momentální stav i problémy, které řeším. Sedělo to tak dokonale, že jsem odcházela s pokorným úsměvem na rtech," popisuje svůj zážitek dvacetiletá studentka Tereza. Podle vyznavačů duchovních nauk pracuje v lidském organismu více kanálů, kterými tělo přijímá informace, než jen pět notoricky známých tělesných smyslů. Jeden z nich představuje citlivé energetické vibrační pole. To obklopuje tělo a v každém okamžiku zachycuje vše, co se kolem něj hemží, ale čeho si vědomí v obvyklém stavu nevšímá. Této slupce se přezdívá bioenergetické pole, bioplazma nebo aura. Experti, kteří se zabývají lidskou aurou, věří, že v tomto poli uchováváte své zkušenosti a zážitky ze současného i z minulých životů. Kdo v auře dokáže číst jako v otevřené knize, dozví se z ní ledacos o charakteru, vlastnostech, zdravotním stavu, duševním vývoji a duchovní podstatě jejího majitele. Schopnost cítit či dokonce vidět svoji auru máte i vy. Záleží jen na tom,
jak hluboko jste ji pohřbila pod civilizačními vymoženostmi, které vaše mimosmyslové schopnosti požírají jako párek v rohlíku. Napadlo vás někdy, odkud se vynořila rčení jako "zezelenal vzteky" nebo "hlavou se mu honí černé myšlenky"? "Když lidé dříve žili podstatně více v kontaktu s přírodou, dokázali vnímat auru mnohem citlivěji než dnes my," tvrdí léčitelka Eva Marie Tománková. Tehdejší vesnický sedlák by se sice divil dnešním technickým vynálezům, ale podle všeho se mu dařilo zachytit záblesk barev v auře svého zuřícího souseda, jemuž právě oznámil, že mu omylem zabil prase.
Lovci aury
Ví se už z dávné minulosti, že každý člověk kolem sebe nosí určitý světelný obal. "Na skalních kresbách i křesťanských obrazech najdete auru zobrazenou jako světelný kruh nebo záření obklopující člověka. O auře se zmiňují i různé posvátné knihy. Ve středověku se aura ještě dělila na nimbus, svatozář, aureolu a gloriolu. První dvě obklopovaly hlavu, aureola celé tělo a gloriola kombinovala účinky ostatních tří září najednou," vysvětluje Evžen Paulíček, který se společně se svou ženou věnuje fotografování aury. Vlastní energií sálají zvířata, ale také stromy či váš byt. Specifické vlnění vyzařují i národnosti či města. Životní energie vás ovlivňuje víc, než si sama dokážete uvědomit. Jakýkoliv její negativní závan zamíchá vašimi emocemi, aniž tušíte, proč máte zrovna dneska tak mizernou náladu, když se vám nic špatného nepřihodilo. Jako první vyfotografoval auru v roce 1891 Nicola Tesla. Ve třicátých letech přebral otěže ruský vědec Semjon Kirlian. Při léčbě elektrošoky náhodou zjistil, že mezi kůží pacienta a elektrodou dochází k slabým výbojům, které souvisejí s aurou. Přes dvacet let se snažil s manželkou fotografování zdokonalit. Jeho snad nejznámější záběr představuje snímek ruky, který se objevuje na začátku seriálu Akta X. Od roku 1975 už zachycovaly auru univerzity po celém světě. Dnes si svoji auru můžete nechat vyfotit takzvanou Aura Camerou. K fotografii získáte i podrobný výklad. "Dočetla jsem se, že v jedné prodejně minerálů v Praze občas fotografují a interpretují auru. Coby racionální novinářka jsem zavětřila ezoterický nesmysl a vydala se usvědčit podvodníky. Muž mě posadil na křeslo, ruce položil na elektrody a kolem krku mi uvázal černé prostěradlo. Jakou myslíte, že bude mít vaše aura barvu?' zeptal se. Modrou!' vypálila jsem sebejistě svoji oblíbenou barvu. Když mi podal za chvíli polaroidový snímek, spatřila jsem svoji hlavu obklopenou rudooranžovou září. Fotografii mi interpretovala jeho žena. Měla jsem pocit, že poslední tři dny mi musela strávit za zadkem, tak přesně se trefovala do mých prožitků. Vystihla nejen moji momentální únavu, stres a vztek, ale přesně rozpoznala, co se ve mně děje dlouhodobě, že řeším spor mezi prací a vztahem. Čtení aury mi nepřineslo nové poznatky o mé osobnosti, ale donutilo mě přiznat si pocity, které jsem si nepřipouštěla. Aura je vizualizovala a zhmotněla, takže vyvstaly a nedaly se ignorovat. Bylo ale nádherné zjistit, že tohle záření patří ke mně," vypráví třicetiletá novinářka Eva.
Čerpadla energie
Představte si, že jste stowattová žárovka. I když máte elektrické obvody v pořádku, házíte kolem sebe jen slabé světlo. V čem vězí chyba? Abyste zářila jako světlomet, potřebujete dávku energie. Odborníci tvrdí, že ta by měla vycházet z jednotlivých energetických "center" ve vašem těle, takzvaných čaker. "Čakry zastávají v biopoli úlohu energetických center s rozdělenou působností na různé životní funkce a schopnosti. Vytvářejí systém jdoucí odzdola nahoru po střední ose těla," vysvětluje v knize Bioterapie psychiatr Teodor Rosinský. Pokud má některá z nich poruchu nebo se úplně uzavře či zaškrtí, začnete se cítit, jako byste si pořídila duši i tělo ze second handu. Každá jednotlivá čakra totiž ovlivňuje stav orgánů, které náležejí do její skupiny. Ideální situace nastává, pokud všechna centra pracují v harmonii a dodávají tělu energii rovnoměrně. Jestli tomu tak je, či není, poznáte jednak podle toho, jak se sama cítíte, jednak právě podle vzhledu své aury. Každá čakra totiž vyzařuje specifickou barvu a obklopuje tělo energetickým oparem ze své malířské palety. "Lidé s mimořádnými schopnostmi vnímají bioplazmu jako barevný či duhový závoj kolem jiných osob," tvrdí ve své knize Základní škola psychotroniky Vladimír Sagmeister. Vaše tělo se halí do sedmi energetických obalů. Aura představuje výslednou vibrující duhu, kterou čakry - a potažmo energetické obaly - utvářejí. Všichni lidé se tak oblékají do své vlastní, nezaměnitelné, zcela originální slupky, a když se přiblíží jeden k druhému, dochází ke vzájemnému prolínání aurických polí. Aury se oťukají, očichají, vymění si část energie a pár důležitých informací a sdělí vašemu mimosmyslovému vnímání: "Pozor, s tímhle člověkem se nebav, je nebezpečný," nebo se naopak kolem vás rozechvějí pozitivní vibrace oznamující začátek rodících se sympatií, přátelství nebo milostných vzplanutí. Tyto ezoterické záležitosti pak v běžné řeči označujete výrazivem jako sympatie.
Věštba z barev
Jednotlivá barevná pole nedělí přesná hranice, ale naopak se navzájem prolínají a vytvářejí různá seskupení a odstíny. Jejich umístění, čirost či zakalenost určují momentální stav vaší aury. Obecně platí, že kalné barvy s hnědým či šedým nádechem svědčí o přítomnosti negativních sil či nemocí, zářivé a čisté odstíny obvykle znamenají pozitivní energie a dokazují, že se vaše čakry - a tudíž i vy - těšíte skvělému zdraví. "Důležitou roli hraje nejen barva aury, ale také její tvar a odlišnosti pravé a levé strany. V pravé se ukazuje mužská, aktivní, extrovertní kvalita, vlevo pak ženská - pasivní, introvertní," upozorňuje Evžen Paulíček. Nechat si přečíst své záření vyžaduje odvahu, jelikož vše, co schováváte za naučeným úsměvem, vytáhne vaše aura na světlo. Dozvíte se o sobě všechny skutečnosti, které jste tušila, ale bála si je přiznat. Kromě vlastností, potlačovaných pocitů se do aury promítají i příznaky onemocnění, které vaše fyzické tělo ještě ani nezaznamenalo. Psychika kráčí ruku v ruce s tělesnou stránkou osobnosti, takže se negativní myšlenky po nějakém čase mohou projevit onemocněním orgánu, který spadá pod dohled konkrétní čakry. Stejně tak si daný neduh nikdy dokonale nevyléčíte, pokud se nezaměříte i na psychický zádrhel, který ho způsobil. Na cestě k rozluštění tohoto rébusu se nalézá právě podrobná diagnóza vašeho duhového obalu. Schopnost vidět auru má málokdo. "U někoho auru vidím, u někoho ji dokážu vycítit, někdy se mi dokonce v auře dotyčného objeví konkrétní výraz. Když se tu kdysi jeden pán rozčílil, chtěl vyslovit hodně sprosté slovo, ale v poslední chvíli nadávku zjemnil. Já jsem ji ale uviděla napsanou v jeho auře. Když jsem se chtěla ujistit, zda měl na mysli tenhle výraz, jeho to hodně zarazilo," tvrdí léčitelka Eva Marie Tománková. Mnoho léčitelů dokáže vaše energetické pole ale vycítit intuitivně, případně ho vnímat dlaněmi.
2. března 2008 v 14:17 | Maja
Aura - pokud bych ji měl charakterizovat několika málo slovy, je to energetický obal kolem všeho, obklopuje lidi, zvířata, rostliny, dokonce i předměty (v určitém slova smyslu). Vlastně je to část našeho těla, takže ne že bychom řekli, že nás obklopuje, ale je podstatou nás samých.
Pokud bych měl charakterizovat auru podle vědeckých poznatků, tak aura je vlastně něco jako elektrostatické pole a oblast, ve které se pohybují elektricky nabité ionty. My vyzařujeme do okolí elektromagnetické vlnění, vcelku malé - 100 kHz.
Aura samozřejmě obsahuje barvy, které jak si později povíme, jsou odrazem našich myšlenek a vyjadřují naši povahu a i momentální pocity. Například zamilovaný člověk má úplně jinou auru, než když se rozejde, atd.
Aura je úzce spjata s čakrami, o kterých se na této stránce nebudu moc rozepisovat...nu, i když aspoň v základních pojmech.
Odlišnosti-
Každý člověk má jinou auru, každá má jiné vlastnosti, a aury lidí se mohou na základě jejich charakteru a vibrací buďto odpuzovat, nebo přitahovat. Jistě jste už mnohokrát cítili v přítomnosti nějakého pro Vás cizího člověka, že z něj máte špatný pocit - i když vypadal seriozně, ale prostě zde bylo něco, co Vám na něm nesedlo. Měl odlišnou auru a i když jste si to neuvědomovali, tak Vaše aura ano a k té jeho se neměla. Naopak, pokud je Vám někdo už při prvním pohledu sympatický, a ani vlastně nevíte proč, ale cítíte, že mu můžete důvěřovat,.....tak měl naopak auru souhlasnou s tou Vaší, a nebyli mezi nimi žádné rozpory.
Barvy aury-
Naší auře vládne vždy jedna barva. To je charakterová, neboli základní barva. Ta obvykle přetrvává, neboť charakterizuje podstatu Vás samých. Potom jsou zde další barvy, které se mění podle dané situace, ve které se nalézáme. Je krásné, že když se naučíme vidět auru i s jejími barvami, že nám pak nemůže nikdo lhát, vždy vidíme, jak se cítí a na co myslí...to je nádhera, nebo ne ? Takže zde odpadá jakékoli přetvařování a ihned na základě jeho aury poznáte, jaký k Vám chová ve skutečnosti přístup a co si o Vás myslí, i když se přetvařuje jak chce. Za chvilku uvedu nácvik, nebo spíše pár rad k tomu, jak jsem se ji naučil vidět já.
Takže uvedu několik základních barev a u každé trošku nastíním, co znamená.
* Červená barva - zn. vůdcovství - svému nositeli dává ego a přání stát se vlivným a mocným, vliv samostatnosti, lidé s touto základní barvou získávají a snadno se orientují v náročnějších povoláních, rádi na sebe berou zodpovědnost. Jsou často citově založeni a mají dobré srdce. Negativní stránka - nervozita, sebeláska.
* Žlutá - zn. tvůrčí schopnost, dobrý mozek, vynikající úsudek. Lidé se základní žlutou barvou se snadno pro něco nadchnou, vzruší, ale jsou velice proměnliví, nechají se rádi bavit ostatními, jsou společenští a rádi vedou dlouhé diskuze. Učí se sice snadno, ale málokdy dotáhnou věci až do svého cíle. Negativní stránkou je vyšší unavitelnost a tendence "neříkat pravdu".
* Oranžová - zn. harmonie a spolupráce. Je to hřejivá barva, tito lidé jsou intuitivní, je snadné s nimi vyjít za dobře, bývají častokrát starostliví, schopní dojít správného přesvědčení, jsou praktičntí a v neposlední řadě se drží při zemi, tj. že si snaží zachovávat čistou hlavu. Negativní stránka - lenost a lajdáckost.
* Zelená - zn.uzdravování. Je to mírumilovná barva, tito lidé mají rádi klid a mají přirozené schopnosti léčit pomocí své vlastní energie, tedy mohou se z nich státi dobří léčitelé. Bývají důvěryhodní a velkorysí. Sice se mohou zdát na první pohled mírní, ale dokáží být tvrdohlaví a neústupní, prostě mají svou vlastní hlavu. Jeden fígl - abyste přesvědčili takového člověka, jenž má jako základní barvu aury zelenou, je přesvědčit ho, že k tomu názoru došel on sám....:) Negativní rysy - nepoddajnost a neměnnost.
*Modrá - zn.Různost. Přiznám se, že tuto barvu mám jako základní já, tedy aspoň co jsem si všiml, vždy převažuje. Lidé této barvy jsou vždy přirozeně kladně naladěni, mají pak velkou a vibrující auru a "nosí s sebou dobrou náladu". Umí se snadno dostat z potíží. Lidé s touto barvou si zachovávají mladé srdce a jsou většinou upřímní a čestní. Negativní stránkou je hlavně nedokončování úkolů (heh...to mi něco připomíná...:). Do věcí se pouštějí s velkým nadšením, které vyprchává......
* Indigová- zn. odpovědnost za ostatní. Lidé s touto základní barvou jsou rádi obklopováni lidmi, o kterých ví, že je mají rádi, hodně se angažují do humanitárních záležitostí, rádi pomáhají ostatním. Negativní vlastnost - neschopnost říci "ne". Proto bývají svých výhod zbavováni.
* Fialová - zn. duchovní a intelektuální pokrok. Není náhoda, že biskupové nosí fialová ruocha. Tito lidé se duchovně vyvíjí a jsou na vysoké úrovni. Stupeň jejich pokroku lze určit z odstínu teto barvy. Občas si to tito lidé nepřipouští. Negativní vlastnost - mohou nabýt pocitu nadřazenosti.
*Stříbrná - zn. idealismus. Jako základní barva není tak obvyklá, ale je častější ve směsích, pokud ovšem je stříbrná jako základní barva, potom tito lidé jsou plni ideálů ale také neschopnosti dojít si vytčených cílů. Mnohdy ztrácejí motivaci a jsou to spíše lidé pasivní, málo věnují činu.
* Zlatá- zn. bez hranic. Je to nejmocnější barva není tak častá. Všimněme si například ztvárnění stavozáře u svatých. Zde je ono kolečko nad jejich hlavou zpodobněním aury, ničím jiným, a má vždy zlatou barvu. Značí neomezený potenciál.
* Bílá - zn. osvícení a inspiraci. Je to barva čistoty a málokdy se nachází jako barva základní. Tito lidé jsou intuitivnější a moudřejší, než by odpovídalo jejich věku, jsou více než humanitárně založení a mají ryzí charakter.
Cvičení pro získání vnímavosti-
Tak, teďka bych mohl uvést něco ze své praxe. Nebudu v žádném případě kopírovat něčí text, ale uvedu to, co mě samotnému se osvědčilo. Na závěr i jiné další metody vidění aury.
Sedněme si do asány (lid. řečeno turecký sed) a chvilku věnujme vlastnímu zklidnění a uvolnění. Budeme potřebovat někajé černé pozadí, za zády nejlépe svíčku. Ta se mi osvědčila. Na stěnu je docela dobré zavěsit nějakou černou látku. Čím tmavší, tím lepší. Sedíme tak 2m před černým pozadím, a psvou dlaň namíříme proti němu, teď se snažíme vklidu pozorovat svou vlastní ruku, a hlavně konečky svých prstů. Pomůže i to, když si např. na ukazováček uděláme fixou tečku, bod, na který se soustředíme. Za chvilku by se měla aura začít rýsovat. Kdyžtak mě napište, jak Vám to jde, nebo co není jasného.
Pár rad...
- pokud Vám nevyhovuje černé pozadí, zkuste jiná. Někomu naopak může jít na bílém pozadí, jinému na modrém, atd.
- nemáte-li k dispozici černou látku, udělejte následující - na chvilku otevřete třebas okno (musí být úplná tma), nebo dveře do vedlejšího pokoje. Podmínkou je, abyste dovnitř neviděli. I tak se dá vytvořit perfektní černé pozadí...
- nesousřeďujte svou pozornost přímo na auru, ale třebas na tu tečku na prstě. Pokud se něco začne rýsovat, neobracejte pohled, aura totiž okamžitě zmizí. Později, jak jsem zjistil, budete moci dívat se na auru přímo. V začátcích to dosti dobře nepůjde.
- zpočátku možná neuvidíte nic, po pár minutách, nebo někdy i po pár pokusech, začnete vidět něco, co se podobá mlze. Možná to bdete zpočátku považovat za optický klam. Není to optický klam...:)
- mě osobně se hodně osvědčilo, když auru pozoruji na hřbetu své dlaně, tedy na zápěstí. Zde se obvykle ukáže jako první, pak se postupně začne "vybarvovat" dál.
A něco málo triků...
- zkuste následující - dejte oba ukazováčky proti době (opět proti černému pozadí), a pevně jejich konečky k sobě přitisněte. Teď pozvolna začněte oba ukazováčky oddalovat, a uvidíte okamžitě nádherný energetický most, který je pojí.
2. března 2008 v 14:14 | Maja
Aura a její barvy
1.
ČERVENÁ
Hlavní barva
Bude lehce dosahovat svých předsevzetí, je společenská a umí srozumitelně hovořit. V lásce však není příliš romantická. Ve finanční sféře bude mít štěstí.
Je to dobrý vůdce ostatních, který chce ale o všem rozhodovat sám.
Pro své cíle si umí vybrat správný čas, u ostatních je oblíbená, ale nepotřebuje se o ně příliš opírat. Má silné ego a dokáže nalézt štěstí.
Vedlejší barva
Osobnost, která bude mít v životě štěstí. Umí ostatním pomáhat. Nade vše si cení svobody
a nezávislosti. Je energická i vitální a dobře komunikuje. Pro svůj cíl dokáže i nemožné věci. Nerada se nechává omezovat a nemá ráda kritiku, i když je to přátelský člověk. Umí být
ve správný čas na správném místě. Je ctižádostivá.
2.
ORANŽOVÁ
Hlavní barva
Bude úspěšná, pokud dokáže víc využít nabízených příležitostí. Je velmi přátelská a pro své přátele udělá naprosto všechno. Je pečující a starostlivá. Převládající roli u ní hrají emoce,
má rovněž silně vyvinutou intuici.
Je klidná a nevyvolává hádky, umí se vybraně chovat a je příjemným společníkem. Má bohatý vnitřní život. Nemívá přílišné vůdcovské sklony.
Vedlejší barva
Má vkus a umělecké cítění i bohatou fantazii. Samoty se nebojí, ale umí též pomáhat ostatním. Velmi si váží rodinného života a na svých blízkých je dost závislá.
Má ráda vnitřní svobodu a nebývá příliš ambiciózní. Je jemná a nehádavá, ale v případě potřeby
se umí bránit. Není příliš trpělivá a při realizaci svých záměrů potřebuje podporu okolí.
Nemá totiž silnou vůli.
3.
ŽLUTÁ
Hlavní barva
Je vitální a mnohomluvná. Zajímavá osobnost se smyslem pro humor a vyvinutou sociální inteligencí.
Umí dobře argumentovat a dokáže se vcítit do jiných lidí. Mívá sklon k domýšlivosti, ale je celkem úpřímná. Je to životní optimista a dokáže se nadchnout pro nové činnosti.
Ráda flirtuje s opačným pohlavím a může mít sklony ke lhaní.
Vedlejší barva
Je ambiciózní a je na ni spolehnutí. Umí reagovat na změny, má ráda pravdu, uznává rodinné hodnoty. Je plná života, nesnáší nudu a je náročná k jiným stejně jako k sobě.
V podřízené pozici se necítí příliš dobře, raději vládne a je poměrně prakticky založená. Novým myšlenkám se nevyhýbá.
4.
ZELENÁ
Hlavní barva
Je nedůvěřivá, šetrná a má ráda řád. Proto jí dělá potíže přizpůsobit se změnám a neočekávaným situacím. Je praktická, ale občas působí zbytečně chladně.
Má silnou vůli a dokáže na sebe být přiměřeně tvrdá. Měla by se naučit víc užívat života.
Zaslouží si však důvěru ostatních, neboť má dobré srdce.
Vedlejší barva
Bývá náladová a vůči autoritám se staví do opozice. Má ráda jasné a přehledné situace a občas
se chová zcela nezodpovědně. Je praktická, ale mívá sklon ke zbytečnému pesimismu.
Konverzuje "na úrovni" a ve společnosti se málokdy ztratí. Rozhodování jí nečiní potíže, otázkou důsledků se však příliš nezabývá. Umí také dlouhodobě plánovat, zejména jde-li o její cíle.
Je pracovitá a tato vlastnost ji neopouští ani při řešení náročných úkolů.
5.
MODRÁ
Hlavní barva
Nemá ráda nudu, dobře navazuje kontakty s ostatními lidmi a přitahuje ji cestování. Je chytrá
a má vrozené nadání. Okolí ji respektuje a ona sama je dobrý vůdce ostatních.
Minulostí se nezabývá. Chce poznat co nejvíc, má také ráda určitou míru svobody. Občas zbytečně
riskuje a měla by být důslednější při stanovování svých cílů. Je čestná a v životě mívá štěstí.
Vedlejší barva
Rychle a bystře myslí, nebojí se rizika a ráda se vzdělává. Vše dokáže brát s humorem.
Je sympatická a lidé její názory dobře akceptují. Neumí lenošit a dokáže využít nabízenou příležitost.
K lidem je občas nedůvěřivá, i když potřebuje jejich obdiv. Pro opačné pohlaví je poměrně přitažlivá. Cení si svobody a jisté míry nezávislosti.
6.
INDIGO
Hlavní barva
Má potíže s respektováním autorit a sklon zbytečně utrácet. Občas se chová egoisticky a na svého partnera žárlí. Potřebuje mít pocit, že ji ostatní mají rádi. Svoji rodinu miluje a pečuje o ni,
ale musí se jí dostat uznání za to, co dělá.
Je to příjemný optimista, který má rád krásnou a vyváženost. Potřebuje ovšem rovněž materiální jistotu a hmotné zabezpečení. Bez potíží pomáhá ostatním.
Vedlejší barva
Má ráda pohodlí, oplývá dobrým vkusem. Lidem důvěřuje, vyhledává jejich společnost a vládne
i diplomatickým nadáním. Je to vitální a charitativní typ, který se umí obětovat pro druhé.
Je odpovědná, jedná po zralé úvaze, ale nerada pracuje pod tlakem. Velmi dlouho si také pamatuje různé křivdy.
7.
FIALOVÁ
Hlavní barva
Je přátelská, má bystrý úsudek, pružně myšlení a dostatečnou fantazii. Je moudrá a vzdělaná.
Umí dobře komunikovat a má také věštecké schopnosti.
Přestože je spíše uzavřenější typ, nevyhýbá se společnosti. Ráda se vzdělává v tom, co je jí blízké.
Je duchovně založená, ale občas může mít sklon vyvyšovat se nad své okolí.
Vedlejší barva
Je náladová, romantická i odpovědná. Cení si spravedlnosti i jejich obhájců. Nebojí se změn,
je přátelsky založená, nehádavá a přizpůsobivá. Tolerantní k názorům jiných a poměrně komunikativní. Má sklon zapomínat, je to však moudrá a přitažlivá osobnost s duchovním rozhledem. Má dobrou intuici, ale měla by se naučit spoléhat sama na sebe.
8.
RŮŽOVÁ
Hlavní barva
Je pracovitá a dokáže jít za tím, oč usiluje. Umí se poučit z různých životních zkoušek.
Je ambiciózní a za svým cílem půjde za jakoukoliv cenu, i když v srdci zůstane skromná a laskavá.
Má vedoucí schopnosti, nestydí se však využít pomoci ostatních. Pokud dosáhne toho, co si předsevzala, pociťuje mimořádné uspokojení. Snad proto dokáže pro své cíle obětovat i rodinu.
Vedlejší barva
Je přizpůsobivá, klidná a vůči ostatním fér. Nemá však příliš smysl pro humor a občas se připadá osaměle. Provinění jen těžko odpouští. Má smysl pro spravedlnost, ale v hněvu dokáže být velmi destruktivní.
Má sklon utrácet a cení si finanční nezávislosti. Za svým cílem půjde velmi tvrdě. Měla by však lidem víc důvěřovat.
9.
BÉŽOVÁ
Hlavní barva
Má skvělé nápady, vitalitu i energii. Umí dobře využít příležitosti, je moudrá a duchovně založená. Měla by se však snažit chápat víc lidi kolem sebe.
Je ambiciózní a inteligentní, uznává pravdu i spravedlnost. Jedná fér a touží být úspěšná.
Bývá štědrá a má dobré srdce.
Vedlejší barva
Ráda poroučí ostatním, je chrabrá, má spoustu energie a pevnou vůli. Chce být uznávaná
za jakoukoliv cenu. Snad proto se často angažuje pro veřejné blaho.
Je praktická, ale chybí jí trpělivost.
Je nebojácná, může však mít sklony k povýšenému jednání. Pokud jí někdo ublíží, umí se pomstít.
11.
BÍLÁ
Hlavní barva
Umí dobře navazovat vztahy s okolím, ale přátelství pro ni není na prvním místě. Většinou chce,
aby se vše podřídilo jejím názorům. Chce zalézt dobro i pravdu, k čemuž má potřebnou vitalitu
i ideály. Má dobrou fantazii a je nezkažená.
Vedlejší barva
Umí si poradit téměř v každé situaci a nepropadá černým myšlenkám. Může mít mystické schopnosti.
Je velmi pracovitá a jde za svým cílem s potřebnou razancí.
Je to dobrý vůdce, u ostatních oblíbený. Přichází s novými nápady a má bohatou fantazii.
22.
ZLATÁ
Hlavní barva
Je pracovitá a touží být úspěšná. Půjde-li za svým cílem dostatečně vytrvale, dosáhne všeho,
co si zamane. Je inteligentní, má bystrý úsudek.
Je mocná a vládne úžasným potenciálem. Na cestě vpřed jí bude velmi prospěšné její kouzlo osobnosti.
Vedlejší barva
Má statečné srdce, nebojí se, je pracovitá a metodická. Umí si poradit téměř s každou situací.
Neumí však vždy zvládat potíže v partnerských vztazích.
Pro ostatní je přitažlivá, chce být všude první. Je ambiciózní, má zdravý rozum a u svého okolí bývá oblíbená. Občas může mít sklon setrvávat v pohodlném "závětří".
A ještě jedna rada na závěr.
Pečujte o svou auru dobře, je vaší součástí.
A jak to udělat? Jednoduše:
Péče o vlastní auru
Zaujměme stoj spatný, několikrát se zhluboka nadechněme a vydechněme. Postupně se uklidníme
a pomalu složíme z rukou nad hlavou "stříšku".
Zavřeme oči, soustřeďme se na naši auru. Po pár minutách ucítíme v dlaních pocit tepla.
Potom pomalu směrem dolů auru pohladíme a totéž provedeme po stranách, vpředu i vzadu.
Celým tělem se nám rozlije báječný pocit uvolnění, pohody a dobré nálady.
2. března 2008 v 14:11 | Maja
Tolik asi velmi stručně o jemnohmotných vibračních polích, jež svým komplexním vyzařováním tvoří auru člověka. Poznání, které k nám přichází z duchovní roviny nám napomáhá uvědomovat si kontinuitu a provázanost všeho se vším. Porozumět sobě samému i všem okolnostem, které jsou podstatou našeho bytí. V uvědomění si, že základem je péče o zdraví, jakožto předpokladu pro další vývoj, jež je i cestou k radosti ze života i cestou k pochopení druhých.
Zejména ženy, které mají bližší vztah, daný předpokladem jejich citové podstaty, k nastoupení této cesty, by si měly uvědomit odpovědnost při výchově dětí, jež je určujícím faktorem "uložení" pozitivních či negativních emočních zážitků v emocionálním poli dítěte. A právě tyto nastřádané emoční prožitky jsou i důsledkem pozdějšího postoje člověka k životu ve všech jeho projevech.
Samozřejmě na této cestě budeme narážet i na zcela protichůdné pohledy, "logické a racionální" postoje, které nás budou zdržovat či odrazovat od této cesty. Nemějme však nikomu za zlé, kdo se bude nad naší cestou pohoršovat, podivovat a třeba se nám i posmívat. To vše jsou průvodní jevy a zcela zákonitá sebeobrana lidí před novým poznáním, které by mohlo narušit jejich zaužívané životní stereotypy a narušit tak rovnováhu jejich pohodlnosti.
Pouze v celistvém a sjednocujícím pohledu je možné nalézt univerzální pravdu o sobe samém. Nerozdělovat poznání o důležitosti té či oné cesty, ať se to týká správné výživy, rozvoji fyzické kondice těla, správnému způsobu dýchání či poznání hodnot a souvislostí energetické podstaty našeho bytí ve vztahu ke všemu ostatnímu. Neboť to vše je v jednom, stejně tak, jako my všichni jsme nedílnou součástí stvořeného. V této vše sjednocující hodnotě se projeví harmonická sounáležitost se vším, čímž se umožní člověku rozvoj a příjem duchovních sil, tvořivosti a úctě k životu a všemu stvořenému, jež je harmonizujícím prvkem našeho bytí.
2. března 2008 v 14:10 | Maja
Posledním tělem je TĚLO KÉTERICKÉ, nebo také kauzální. Můžeme si ho představit, jako nitě ze zlatého světla. Je to tělo příčin a následků. Ochraňuje všechna předešlá těla. Vše negativní co přichází k člověku se odrazí do tohoto obalu, je to v podstatě ochranný obal člověka. Zde je dobré si připomenout lidové rčení, které praví: "Co v nás není, to se nás nedotkne."
2. března 2008 v 14:09 | Maja
Jako šesté je TĚLO NEBESKÉ. Jeho vyzařování vypadá jako sluneční paprsky a jsou v něm obsaženy všechny jemné barvy. Zde je již překonaný moment mezi zlem a dobrem ve svém vlastním bytí. Je to poznání, jež má souvztažnost k vyšším dimenzím projevu bytí mimo náš svět.
2. března 2008 v 14:07 | Maja
Páté ÉTERICKÉ TĚLO NEGATIVNÍ má spojení s čakrou na krku. Je to forma dávající energii ostatním tělům a jež do tohoto těla vzrůstají. V tomto poli je potenciál k dalšímu vývoji a taktéž ovlivňuje všechna předešlá těla. Je to tělo KARMY - to znamená, že je to vše, co si člověk přinesl sebou do oblasti tohoto světa, ale také i to, jež člověk svým působením vytváří zde na Zemi. Záleží jen na nás, co budeme a jak budeme prožívat, neboť sami si totiž tvoříme, co bude.
2. března 2008 v 14:06 | Maja
Jako čtvrté je TĚLO SPIRITUÁLNÍ, které má přímý vztah k temení a srdeční čakře. Je to pastelovější, zářivě jemná energie v podobě obláčku pestrého světla. Zde se mění malé JÁ a otevírá se pro vývoj svého vyššího JÁ. Je rozdělena na dvě různé úrovně, úroveň příjmu dole a úroveň dávání nahoře. V momentě, kdy si uvědomíme, že je více dávat než brát vstupujeme do vyšší úrovně, ale to pouze v tom případě, pokud tohle to nevnímáme pouze v teoretické rovině poznání, ale skrze vlastní akt počinů ve svém vlastním bytí. Tímto tělem získáváme vnitřní jednotu s ostatním bytím.
2. března 2008 v 14:05 | Maja
MENTÁLNÍ TĚLO je vejčitého tvaru a jeho frekvence je vyšší než rozsah frekvencí éterického a emočního těla. Nese všechny naše myšlenkové procesy, jak vědomé, tak i podvědomé a částečně i zcela zautomatizované vzorce a procesy myšlení a jednání. V této oblasti jsou obsaženy jak hodnocení, tak i etické a morální představy či dogmata. Do této oblasti též patří vnímání tělesných smyslů. Rozsah vibrací mentálního těla obsahuje nižší a vyšší frekvence.
Nižší frekvence poukazují na racionální myšlení, kterým hodnotíme realitu ve fyzické rovině. Avšak vlivem emočního vibračního pole je vnímání, a tím i chápání velmi zkresleno. Původní obsah mentálního vibračního pole je přijímat a rozumem integrovat univerzální pravdy, které k nám přicházejí z duchovního těla, používat je v těch či oněch konkrétních situacích ku prospěchu člověka tak, aby řešení dané mentálním přístupem bylo shodné s univerzálními zákonitostmi. A právě poznáním, jež k nám přichází z duchovní roviny, se projevuje mnohdy také i intuicí, vnuknutím, vyciťováním stavu věcí, jakož i obrazy či zvuky a jež jsou mnohdy i v přímém rozporu s naším racionálním myšlením. A právě přístup k vyšším vibracím mentálního pole spočívá ve spojení čelní čakry s temení čakrou. Tímto způsobem jsme schopni realizovat moudrost a poznání a tím i uvědomění si svého vyššího JÁ.
Jsou to tedy tři úrovně malého JÁ, které jsou však předpokladem pro vstup k vyšším dimenzím a dosažení úrovně svého vyššího JÁ. Člověk by měl neustále chtít poznávat nové možnosti a hranice a snažit se i o pochopení toho, co je skryto za obzorem jeho současného chápání a vnímání. Neodsuzovat doposud nepoznané či nepochopitelné. Jednoduše vyjádřeno slovy: "Tomu nerozumím", nebo však také "to je nesmysl, proto se tím nebudu zaobírat" jsou tou onou bariérou, která ztěžuje cestu k vyššímu poznání.
2. března 2008 v 14:03 | Maja
EMOCIONÁLNÍ TĚLO si můžeme představit, jako barevné obláčky vzdálené 5-20 cm od povrchu těla. v tomto poli se zobrazují naše pocity, emoce, charakterové vlastnosti a instinkty. Taktéž jsou v něm uloženy všechny naše potlačované či utajované emoce, vědomé i nevědomé obavy, podceňování či naopak přeceňování se. Dalo by se říci, že je zrcadlem toho, jak prožíváme své vlastní pocity. Jasné barvy značí prožívání pocitů, ale tmavé či kalné zabarvení svědčí o neprocítění či neprožití citových energií. A právě neprožívané citové energie se mohou po delší době či delším uložení v této části aury projevit jako blokády. Proto je velmi důležité uvolňovat energii, neboť nahromaděný hněv se může po čase např. projevit jako nemoc. Emoční struktury tohoto vibračního pole jsou i předpokladem karmické zátěže při nové inkarnaci. Je třeba si připomenout i to, že jakékoliv negativní projevy emočního charakteru nelze řešit mentálním projevem, protože mentální působení může pouze ovládat naše vnější projevy chování, nikoli však zrušit ony nevědomé emoční struktury.
A zde se nám objasňují souvislosti, proč nejsme schopni se zbavit těch všech negativních projevů, které i na vědomé úrovni odmítáme a chceme se jich zbavit. Tyto naše nechtěné projevy, jako je např. vztek, agresivita, pomluvy a mnoho dalších, jsme schopni mentálním způsobem pouze odvrhnout na okraj našeho emočního těla, jako by uskladnit mimo oblast chtěného projevu. A přesto se však znovu a znovu setkáváme s tím, že ony nechtěné projevy se opět po čase vynoří a zamoří negativem atmosféru našich vztahů, ať už se to týká partnerského soužití, pracovních konfliktů, vztahů k vlastním dětem či rodičům.
Dalo by se říci, že je to zrcadlo, odrážející právě všechny ty projevy, které se nám nelíbí na druhých, a které i sami odmítáme a přesto se k nám vrací, protože to v nás samých ještě je.
A jestliže jsme pochopili tyto souvislosti a přestaneme se vidět v roli oběti a taktéž přestaneme svalovat vinu za naše vlastním slabosti či trápení na ostatní lidi, nebo jiné různé okolnosti, získáme tím nový pohled na nás samé a toto poznání je přechodovým můstkem k vyššímu stupni pochopení a poznání sebe samých. Jak tedy je možno se zbavit oněch negativních emočních projevů? Osvobození může nastat pouze pomocí duchovního vibračního pole, které je vyjádřením moudrosti, lásky a spravedlnosti, a jež nám umožňuje poznání vnitřní jednoty s ostatním bytím. Tohoto spojení lze dosáhnout pomocí srdeční a temení čakry, jež nám zprostředkovává vhled do pravé přirozenosti věcí.
2. března 2008 v 14:01 | Maja
ÉTERICKÉ TĚLO je našemu fyzickému tělu nejblíže, má také nejnižší frekvenci je vzdálené 2-5 cm od povrchu fyzického těla. Toto pole se vytváří při každé nové inkarnaci a taktéž zaniká během několika dnů po smrti člověka. Toto vyzařování má přímou souvislost se zdravotním stavem, neboť toto vyzařování působí jako přirozená ochrana těla proti vnějším vlivům a také se v této části aury projeví příznaky nemoci ještě dříve, než se nemoc projeví aktem své působnosti ve fyzickém těle. Působí též jako prostředník mezi fyzickým tělem a dalšími vibračními poli. V této informační rovině se předávají informace smyslové podstaty a charakteru do emočního a mentálního těla a taktéž se přijímají energetické informace z vyšších vibračních polí do fyzického těla.
2. března 2008 v 14:00 | Maja
Aura je energetické vyzařování člověka. Toto jemné vyzařování zrcadlí charakter, vlastnosti, zdravotní stav, duševní vývoj a duchovní podstatu jedince. Určité barvy a jejich vzájemné prolínání, jakož i velikost a forma samotné aury, zobrazují celkový stav ducha a těla. Aura je u každého člověka zcela specifická, jedinečná a nezaměnitelná.
Poznatky, které lze z jejího pozorování vyvodit, předstihují svou komplexností a vystižením podstaty jakoukoliv jinou metodu, která doposud sloužila k získávání obdobných informací.
Křesťanská mystika středověku, jakož i malíři a sochaři všech dob, zobrazují Auru jako zářící, lesknoucí se světelný úkaz okolo člověka. Výzkumy z posledních let potvrzují zkušenosti senzibilů, že člověk je obklopen barevným, světelným obalem - Aurou. Toto energetické pole lze dnes už pomocí speciální technologie fotografování zachytit.
Vůbec první fotografie aury byla pořízena geniálním vědeckým pracovníkem Nikolou Teslou, a to již v roce 1891. Nejnovější vývoj 90 let přinesla Aura Imaging Foto, která poprvé umožnila zviditelnění tohoto energetického pole.
Nejdůležitější aspektem fotografování je výklad aury. Bez něho by fotografie neměla smysl.
Jistě jste se nejednou zamýšleli nad tím, proč se v některém prostředí či společnosti cítíte dobře, proč je vám někdo více či méně sympatický. Stává se vám, že vstoupíte do místnosti, ve které jsou i vaši velmi dobří známí a vy přesto cítíte nepříjemný pocit, či napjatou atmosféru? Stejně tak můžete být ve společnosti naprosto cizích lidí, kde se cítíte dobře a je vám příjemně, taktéž i ve společnosti osoby, se kterou soucítíte či jste naladěni, jak se říká na "stejnou vlnu".
Položme si otázku, co je toho příčinou? Dá se odpovědět i tak, že jste byli například pomluveni a přišli jste nevhod pro ty, kteří vás pomlouvali. Vy to vnitřně vycítíte v atmosféře i z pohledů a projevů dotyčných. Toto vnitřní vyciťování je v podstatě informativní tok mimo oblast vašeho vnímání: je to energetické vibrační pole vaší aury, které vám zprostředkovává tok informací mimo dimenzi vědomého chápání a vnímání.
Podstatu a příčinu těchto jevů bychom chtěli objasnit z trochu netradičního pohledu - z pohledu poznání zákonitostí a principů našeho energetického vyzařování aury.
Ještě dříve než si ozřejmíme působnost aury, je vhodné si připomenout, co vlastně způsobuje ono energetické vyzařování, vždyť pokud něco vydáváme, musí zde být zároveň i předpoklad příjmu. Lidský organismus je energeticky zásoben a přijímá energii výživou, což je věc vcelku známá a obecně daná energetickou hodnotou potravin. Jako druhý zdroj příjmu energie je vzduch, či lépe řečeno kyslík, jenž skrze plíce okysličuje naši krev. A jako třetí a velmi důležitý zdroj energie je záření, jež svým obsahem představuje známá kosmická záření, tak zemní vyzařování, jakož však i sluneční světelné paprsky, jež svou podstatou představují energii, korespondující s vibrační energetickou hodnotou jednotlivých energetických center - čaker. Tato přijímaná energie je transformována sedmi hlavními čakrami a rozváděna do všech oblastí našeho těla mřížovou sítí meridiánů, čímž vitalizuje naše fyzické tělo. Tento stav je velmi dobře zachytitelný např. elektro-akupunkturními přístroji, kde se dá přesně změřit energetická hladina té které čakry, jakož i energetická hladina meridiánů.
Čakry jsou energetická regulační centra, jejímž úkolem je přijmout životní energii, změnit ji a dát ji organismu k použití. Máme sedm hlavních čaker a velmi mnoho vedlejších, které rozvádí vitální energii do všech oblastí našeho těla. Těchto sedm hlavních čaker má své ukotvení podél páteře od kostrče až po temeno hlavy a vyúsťují do éterického těla v řadě kruhových, trychtýřovitývh vírů nad sebou a jimi proudí vitální energie, která nás drží naživu.
Každá jednotlivá čakra však také ovlivňuje stav k ní patřících žláz s vnitřní sekrecí. A je-li jedno z těchto sedmi energetických center porušeno, což může být způsobeno např. energetickým nedostatkem, avšak i nadměrnou energetickou funkcí, taktéž i možností, kdy do čakry proudí energie zdraví škodlivá, jako je například negativní zemní záření, potom je oslabena na výkonu i příslušná žláza a k ní náležící orgán a oblasti, jež svou funkcí vykazují poruchy, tedy příznaky nemoci. Ideálním stavem je zaktivizování a stav harmonické vyrovnanosti všech sedmi energetických center, jež dále předávají energii lidskému tělu. A jsme-li si vědomi toho, že žádná energie se neztrácí, může se pouze transformovat do jiných forem, tak i vitální energie našeho těla, která prošla celým procesem skrze čakry a meridiány do všech buněk našeho organismu, je opět vyzářena ven, mimo oblast našeho fyzického těla. A toto vyzařování je prezentováno jako energetické vibrační pole člověka, jež je tím oním pojmem, které známe pod názvem aura.
Vyzařování aury sahá do určité vzdálenosti od našeho těla, a když se k sobě přiblíží osoby na určitou vzdálenost, dochází k vzájemnému prolínání jejich aurických polí. Dojde tím k vzájemné výměně energie mezi jejich aurami, k předání informační hladiny obsahu jejich vlastní podstaty. A toto je právě tím oním pocitem, kdy se v přítomnosti určité osoby cítíme dobře a je nám sympatická, či zase naopak, kdy je vám dotyčná osoba nesympatická. Je to způsobeno právě rozdílnými vybračními energiemi, které se projevují buď příbuznými frekvencemi jejich vyzařování či souzněním, nebo také rozdílnými vibracemi, které se diametrálně liší od našich vlastních vibrací.
Taktéž však i naše myšlenky, byť i nevyslovené, mají velký význam v energetické hodnotě vibrací, kterými působíme na své okolí, neboť jak myšlenka, tak i lidské slovo je energií, které vytváří energetické formy, kterými působíme na své bližní, a které jsou v auře člověka vyjádřeny barevnou hodnotou.
V osobité atmosféře každého člověka, tedy ve vyzařování aurických polí, je obsaženo velké množství různých vibračních hladin, ve kterých jsou obsaženy všechny vlastnosti charakterizující naše JÁ. Proto je pro každého člověka obsah vibrační energie jiný, jemu vlastní. Lze jej ponížit tím, jak se zhoršuje náš postoj k životu, ale také navýšit uvědoměním a vlastním projevem, který je dán souhrnem pozitivních projevů, produchovněním svého postoje k životu a prostředí,
My sami svou vlastní vibrační energii nemůžeme pocítit měrou, jako to pociťují ti druzí okolo nás, neboť v této vibrační hladině žijeme. Naše okolí je tak v podstatě zrcadlem naší osobité atmosféry, naší podstaty, kterým se presentujeme vnějším projevem, avšak i nevědomým poselstvím našeho mnohdy skrývaného či nechtěného, co se snažíme před svým okolím, na vědomé i nevědomé úrovni skrýt v hloubi svého JÁ.
Jednotlivá vibrační pole aury však nejsou od sebe oddělena jakousi pomyslnou hranicí, ale prolínají se navzájem ze sfér vyššího frekvenčního působení směrem k nižšímu, nikoli naopak. To znamená, že sféry duchovního vibračního pole jsou schopné pronikat a ovlivnit působnost našeho emočního a mentálního projevu. Tento stav může nastat v tom případě, pokud je člověk schopen svým vlastním chtěním překročit onu bariéru, která mu zabraňuje uvědomění si svého vyššího JÁ.
Aura má své specifické oblasti, které vypovídají svým barevným zářením o stavu člověka. Tak jsou v auře promítnuty oblasti, kterým se vyjadřuje hodnota vstupní energie, tedy to, co člověk přijímá i stav toho, jak sám sebe člověk vidí či se hodnotí, stejně tak i stav vstupní energie, kterou se prezentuje svému okolí. Jsou přesně dané oblasti pocitové, sociální, komunikační, momentálních myšlenkových projevů, jakož i stav svého hlubšího vědomí a podvědomí. Tyto oblasti jsou ve vzájemné součinnosti s oblastí čaker, které spolupůsobí či ovlivňují ty která místa v našem aurickém vyzařování.
Stejně tak, jako máme sedm hlavních čaker, jsme obklopeni sedmi energetickými obaly, nebo se dá také říci záhaly či těly.
2. března 2008 v 13:54 | Maja
Existuje mnoho andělů, kteří vládnou přírodním živlům, jako je déšť a vítr, nebo určitým vlastnostem, například síle a moudrosti. Tito andělé se nazývají patroni..
- ČISTOTA - TAHARIEL
- CTIŽÁDOSTI - GABRIEL
- DENNÍ SVĚTLO - ŠAMŠIEL
- DÉŠŤ - RIDDIA, MATERIEL, ZAFIEL
- HARMONIE - ITQAL
- LÉČENÍ - RAFAEL
- LESY - ZUFLAS
- LÉTO - GARGATEL
- MILOSRDENCTVÍ - VASIARIAH, ZADKIEL
- MÍR - SERAFIEL
- MOŘE - RAHAH
- NADĚJE - FANUEL
- NADŠENÍ - JELIAL
- NOC - LAILAH
- OHEŇ - MICHAEL
- OCHRANA - LAHABIEL
- OSUD - ORIEL
- PAMĚŤ - ZACHARIEL
- PODZIM - GUABAREL
- POCHOPENÍ, SOUCIT - RAHMIEL
- PRAVDA - AMITIEL
- PŘÁTELSTVÍ - MIHR
- PŘÍLEŽITOSTI - BARAKIEL
- PŘÍRODA - ORIFIELPTÁCI - ARAEL
- SLUNCE - SERAFIEL
- SAMOTA - KASSIEL
- SÍLA - ZARUCH
- SMRT - CAFKIEL, GABRIEL
- SNY - GARIEL
- SPRAVEDLNOST - ZADKIEL
- SVOBODA - TERATHEL
- TRPĚLIVOST - ACHAIAH
- VODA - GABRIEL
- VZDUCH - RAFAEL
- ZEMĚ - URIEL
- ZDRAVÍ - RACHAEL
2. března 2008 v 13:51 | Maja
"Anděl míru, věrný průvodce a strážce našich duší a těl, přednese naše požadavky Bohu,"
takto podobně se modlíme při bohoslužbě.
Ortodoxní církev věří, že každý, již jako dítě, obdrží svého anděla strážného
(ve skutečnosti mohou být dva, i více). Záleží jen na nás, jestli jim nasloucháme.
Požehnaný Augustin napsal: "Andělé, s velkým zájmem a nevyčerpatelnou horlivostí, pobývají s námi každou minutu a na každém místě." Pomáhají nám, tuší naše potřeby, poskytují nám spojení s Bohem a předávají mu naše nářky a prosby. Doprovázejíce nás celou naší cestou, mohou být v nás, nebo těsně u nás, pozorně nás sledují, jestli odoláváme se zbožností a poctou zlým počinům a jestli se snažíme najít království boží. Žalm nám říká o Bohu, že "On přikazuje svým andělům v úctě doprovázet nás po všech našich cestách."
Když osoba zemře, odnese anděl duši k Bohu. V duchovním světě si duše uvědomí, kdo je ona sama a kdo anděl strážný. Zde je krátká motlitba k anděli strážnému:
"Anděli Boha, můj svatý strážce, poskytni mi ochranu nebeskou, Boží. Pokorně tě prosím: dej mi schopnost naslouchat ti a ochraňuj mě od všeho zlého, dopomáhej mi k dobrým skutkům a veď mě cestou spásy. Amen."
2. března 2008 v 13:50 | Maja
Jen příležitostně jsou andělům dána jména.
Například archanděl Michael je znám všem věřícím.
Archandělé jsou na vyšším stupni než andělé a dohlížejí na anděly strážné.
Bezpochyby, mezi nejvíce významné andělské stvoření patří archanděl Gabriel.
Byl poslán dvakrát prorokovat Danielovi. Při druhé příležitosti byl Daniel v motlitbách a Gabriel,
který se pohybuje tiše a rychle, se ho dotkl, začal hovořit skrze mě a sdělil datum zrodu Mesiáše, Ježíše Krista. Velké očekávání bylo mezi židy v době, kdy se měl Ježíš Kristus narodit a znovu se objevil Gabriel, poprvé Zachariáši, kazateli v chrámu a poté Marii, která byla zasnoubená s Josefem.
Anděl Zachariáši sdělil toto: "Jsem archanděl Gabriel, který stává v blízkosti Boha a byl jsem poslán, abych k tobě promluvil ."
Všimněme si, že andělé mohou pobývat v přítomnosti našeho Pána, zatímco lidé nemohou a všichni andělé jsou vysláni, aby konali to, co je přáním Boha.
Jeho posláním zde bylo zvěstovat zázračný zrod Jana Křtitele.
O šest měsíců později se Gabriel zjevil Marii a zvěstoval ji, že byla počata skrze Ducha Svatého a porodí syna. S Bohem nic není nemožné. Josef obdržel stejné sdělení skrze anděla.
Archandělů je spousta, další například Rafael, Uriel, Sandalfon, Cadkiel, Metatron, Jophiel a mnoho dalších, nepojmenovaných, či námi ještě neobjevených.
Kteréhokoliv z nich můžeme poprosit o radu, či pomoc.
2. března 2008 v 13:48 | Maja
Stvořitel je tak silný a dokonalý, že nemůže být přístupný osobně každé lidské bytosti.
On sám je nesmrtelný, přebývající ve světle, což žádnému člověku není přístupno.
Andělé netrpí nedostatky a proto mohou jednat jménem Boha a poté mu vylíčit, když komunikují s lidmi. Překlenou velkou mezeru mezi dokonalostí Boha v nebi a strádáním lidí na této planetě.
Andělé byli stvořeni nesmrtelní (nikdy nezemřou). Jejich věčnost byla vyložena ústy Ježíše Krista,
když řekl, že budou nést tíhu lidských břemen po věky věků.
Jsou jednopohlavní a nikdy nežijí v páru. Jsou to děti Boha, děti vzkříšení.
2. března 2008 v 13:47 | Maja
Podle Písma Svatého, andělé, lidské bytosti a celá příroda byli stvořeni Bohem.
Ve slovech: "Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi", nacházíme první zmínku o tom, že Bůh stvořil duchovní svět. Tak, jako protipól Země, hmotného světa, tento duchovní svět byl nazván Nebem.
Andělé už byli přítomni během stvoření hvězdné oblohy, což dokazují slova Stvořitele, věnovaná Jobovi: "Když jsem stvořil hvězdy, všichni mí andělé pěli na mě chválu" (Job 38:7).
Spasitel často hovořil o andělích, v Novém Zákonu je jich zmíněno mnoho.
Bůh jim věnoval velkou moudrost, svobodu a sílu, jejich zjevení ve Starém Zákonu je znamením jim přidělené hlavní role.Andělé jsou čistě spirituální bytosti, nemají hmotné tělo, spatřili tvář Boha a tudíž zažívají pocit dokonalého štěstí. Podle Bible pokračují v šíření božských přikázání a jejich mise mají někdy nesmírně důležitou úlohu - zvěstování. Aby uspěli, mohou někdy na sebe převzít tělesnou podobu. Tak jako my, andělé jsou objekty božské přízně a lásky.
Avšak, zpravidla nevystupují jako tělesní tvorové a jejich projev božské lásky nevyžaduje čas, prostor, ba ani vyspělost a proto je můžeme požádat o radu kdykoliv, mohou se vyskytovat na mnoha místech najednou. Pravděpodobně většina významných přetrvávajících aktivit dobrých andělů je být zvěstovatelem božské vůle lidstvu a přivádět lidi k míru a pokoji.