...rozhovory
8. března 2008 v 10:35 | Maja
Instantní celebrita Paris Hilton (25) nám prozradila své plány na dobytí světa a hromadu dalších peprných skutečností.
V Los Angeles, kde žiješ, je teď velké horko. Jak se vyrovnáváš s takovým počasím?Mně to vůbec nevadí. Tak žhavým dívkám, jako jsem já, tohle počasí přímo vyhovuje.
Co považuješ za nejnovější módní trend?
No přece mě, mě Paris Hilton. Já jsem nejvíc sexy!
A co ti naopak připadá jako největší módní propadák?
Za nejhorší nyní považuju značku Von Dutch. To je opravdový propadák!
Jak běžně vypadá den Paris Hilton?
Vstávám po poledni. Pak mám většinou nějakou schůzku. Nikdy to není stejné. Častokrát přitom proběhne i nějaké to focení. V posledních dnech pracuju na novém hudebním CD. A taky spolupracuju na nové módní kolekci.
Dá se říct, že každý den je jiný, takže otázku nedokážu přesně zodpovědět.
Nevadí ti, že si o tobě většina lidí myslí, že jsi holka, co tráví svůj život na večírcích?
Tak to určitě ne. To bylo tak maximálně v době, kdy mi bylo šestnáct a bydlela jsem v New Yorku. To jsem možná nedělala nic jiného, než pařila. Teď jsem ale hodně zaměstnaná. Na většině těchto akcí se objevuji čistě pracovně a dostávám za to i štědře zaplaceno.
Koupíš si vždycky ten časopis, o kterém víš, že jsou v něm tvoje fotografie?
No to by ani nešlo. Jsem jedna z nejfotografovanějších celebrit. Musela bych si je koupit všechny.
Vybírám si jen ty nejlepší a snažím se přijít na to, jestli mi to tam sluší nebo jestli bych neměla něco změnit.
Sleduješ i outfity ostatních lidí?
To je moc nudné. Spíš se zaměřuju sama na sebe a ostatní mě moc nezajímají.
Která z činností, které teď vykonáváš, tě nejvíc baví?
Já si umím užít úplně všechno. Baví mě i mé hraní ve filmu, baví mě zpívání, bavím se vlastně sama sebou...
Kolik času trávíš se svým oblíbeným psíkem, čivavou Tinkerbellem?
Snad každou vteřinu.
Máš dohromady tři psy. Nežárlí na sebe?
Všichni tři jsou hrozně žárliví. Jsou jako děti. Já si ale se všemi hodně hraju a nezanedbávám ani jednoho.
Není to přehnaná péče? Plánuješ mít jednou své vlastní děti?
No to bych určitě chtěla. Někdy za dva tři roky. Předtím toho ale musím hodně stihnout. Chci vydat víc CD, natočit více filmů, udělat více reality show.
Bude ta "nejprofláknutější" celebrita chránit svoje potomky před médii?
Tak to určitě. Myslím, že je nebezpečné, když zná veřejnost vaše děti. Budu je chránit.
Co když tvoje děti nebudou mít rády tvé psy?
Na to jsem nepomyslela. To by byl asi problém.
Jaký je to pocit být zařazována mezi nejpřitažlivější ženy celé planety?
Je to báječný pocit a moc si toho vážím. Taky jsem se ale na to hodně nadřela.
Jak by měl vypadat ideální muž tvých snů?
Tak na tuto otázku neodpovím. Já mám přítele (Stavros Niarchos), a také bych si nepřála, aby on na takové otázky odpovídal. Každopádně nejvíce sexy muž je teď pro mne on.
Máš nějaký životní vzor?
Miluji princeznu Dianu. Plakala jsem, když zemřela. Její smrt jsem nesla stejně těžce, jako kdyby zemřel někdo z mé vlastní rodiny. Byla to krásná a silná žena. Propůjčila své jméno k mnoha dalším záslužným věcem. Obdivuju ji. Teď jsem se nechala přesně podle ní i ostříhat.
A jaká herečka je ti blízká?Určitě Cameron Diaz. Myslím, že je krásná a taky zábavná. Miluju ale taky Angelinu Jolie.
Není ti někdy líto, že jsi označována za podprůměrnou herečku? Letos jsi dostala "Malinu".
Lidé mé herectví často stavějí pod drobnohled. Je to skutečně těžké. Já se ale snažím.
Nežiješ přliš stereotypním životem?
Tak to určitě ne. I když příliš nesleduju, jak žijí ostatní, připadá mi, že můj život je pestrý. Já si určitě nestěžuju. Mám pocit, že teď prožívám nejkrásnější období ve svém životě, a věřím, že to ještě dlouho potrvá.
by w-w-w
8. března 2008 v 10:33 | Maja
- Rebelská Avril nám prozradila, co můžeme čekat od její třetí desky a ani trochu se netajila s tím, jak moc miluje svého manžela. Na svatbu přitom vzpomíná jako na rychlou záležitost, kterou ani nestačila vstřebat.
Co můžeme čekat od tvé třetí desky?"Jsou na ní hlavně písničky o lásce. Vždycky jsem zpívala o tom, co zrovna cítím a prožívám, a teď jsem šíleně zamilovaná, takže nemůžu jinak. Najde se tam i nabroušený text namířený proti klukům v písničce Girlfriend, ale oproti předchozím albům je o hodně mírnější. Spíš jen tak láskyplně popichuju. Taky jsme tam zařadili písničku Keep Holding On, kterou jsem natočila k filmu Eragon. Tuhle desku produkoval můj manžel (zpěvák kapely
Sum 41
Deryck Whibley - pozn. red.), kterému jsem CD s láskou věnovala."
Nelituješ, že ses vdala tak brzy?"S
Deryckem spolu chodíme od února 2004, předtím jsme se pár let kamarádili. Po více než roce jsme se zasnoubili a za další rok se vzali. Takže to zase tak nahonem nebylo."
Jaká byla svatba? Romantická, nebo rockerská?"Hlavně byla rychlá. Tatínek mě dovedl k oltáři, a než jsem se stačila rozkoukat, bylo po všem. Měli jsme klasickou katolickou svatbu, ale jako svatební song jsme si vybrali Iris od Goo Goo Dolls z filmu Město andělů. Po pravdě, romantičtější záležitostí bylo samotné zasnoubení.
Deryck mě vzal do Benátek, jezdili jsme na gondole a pak si dali piknik v trávě."
Plánujete děti?"Teď ne, ale někdy určitě. To asi samo vyplyne..."
by w-w-w
8. března 2008 v 10:32 | Maja

DJ: Joel Madden z Good Charlotte. Brýden Joeli, jak se máš?
Joel: V pohodě, a ty?
DJ: Taky v pohodě, dík. Poslouchej, zajímalo by mě, jestli si můžem spolu zahrát takovou malou hru, co ty na to?
Joel: Jo, to je fajn.
DJ: Tak, já se tě budu ptát na spoustu otázek, a ty budeš na všechny odpovídat buď ano nebo ne.
Joel: Dobře.
DJ: Tak.. ano, žádná hra s Joelem z Good Charlotte. Seš sólo? (Můžeš slyšet Benjiho, jak něco říka v pozadí)
Joel: Ano.
DJ: Považuješ se za hvězdu?
Joel: *Váhavě se směje* Ne.
DJ: Řekl si někdy holce, že jí zavoláš a nakonec si jí nezavolal?
Joel: Ano *Zatímco se směje*
DJ: Je pravda, že chodíš s Hillary Duff?
Joel: Ne!
DJ: Odešel si někdy odněkud bez zaplacení účtu?
Joel: Ano.
DJ: Jaký účet to byl o kolik to bylo?
Joel:Uh... bylo to asi 20 dolarů (cca. 460 Kč) v restauraci, byl sem švorc, nedá se to omluvit, ale já se omlouvám. Měl sem to zaplatit v průběhu, ale... Měl sem hlad!
DJ: Oh... promáčkl si někdy někomu auto a nepřiznal ses?
Joel: Ano.
DJ: FAKT?!? Víš, kolik to pošramocení auta stálo?
Joel: Asi 1 500 dolarů (cca. 34 500 Kč).
DJ: *Zahvízdá* Fajn... je něco, v čem nejsi dobrej?
Joel: Ano!
DJ: V čem nejseš dobrej?
Joel: V čem nejsem dobrej? Kde začít... Uh... myslim, že můžu začít u sportu nebo můžu začít u... kreslení... nebo u matiky... nebo uh,... třeba... lhaní!... Nejsem moc dobrej ve lhaní.
DJ: OK, to je opravdu... to je dobře, že neumíš lhát!
Joel: Jo, občas.
DJ: Jo... dobře. Bojíš se tmy?
Joel: Hm... občas.
DJ: To znamená ano nebo ne?
Joel: Um... ne.
DJ: Fajn, zlomil ti někdy někdo srdce?
Joel: Ano.
DJ: Řídil si někdy pod vlivem alkoholu?
Joel: Ano.
DJ: *Zalapá po dechu* Hm... dostáváš hodně věcí zadarmo, Joeli?
Joel: *Směje se* Ano.
DJ: Kterou nejvíc cool věc si dostal?
Joel: Diamantový hodinky.
DJ: Wow, kdo ti je dal?
Joel: Tahle společnost, tahle společnost s hodinkama, mi je dala, abych si je vzal na červenej koberec a tykový ty věci. A je to velký bláznoství, tyhle diamantový hodinky. A kdyby se někdo ptal, tak sem si je zaplatil.
DJ: *Zahihňá se* OK, víš, kolik takový hodinky stojej?
Joel: si 8 000 dolarů (cca. 184 000 Kč).
DJ: Wow, to nosíš tolik peněz na zápěstí?
Joel: Jo.
DJ: Tak... byl si někdy zatknutý?
Joel: Ano.
DJ: Za co si byl zatčený?
Joel: Za napadení.
DJ: Předstíral si někdy, že si Benji?
Joel: Ano.
DJ: OK... použil si někdy svého hvězdného postavení k tomu, aby ses někam dostal zadarmo?
Joel: Samozřejmě.
DJ: Um... snědl si někdy něco z koše?
Joel: Ano.
DJ: Ukradl si někdy něco z tvého hotelového pokoje?
Joel: Ano.
DJ:Uh... co sis vzal?
Joel: Župan.
DJ: Uh... Myslíš, že rozumíš ženám, Joeli?
Joel: *Nafoukaně* Samozřejmě!
DJ: A konečně, seš šťastnej, že je tohle tvoje poslední otázka?
Joel: Ano.
DJ: Výborně... přežil si, zachránil ses, omlouvám se za to, hned tu budu zpátky s Joelem z Good Charlotte.
*Hrají I Just Wanna Live*
8. března 2008 v 10:27 | Maja
Ahoj Nelly a samozdřejmě i ty, Nevis. Díky přítomnosti tvé dcerky mě hned napadá otázka: Bereš ji vždy na turné s sebou?Ano, jak nejčastěji mohu. Dodává mi tu spoustu sil, když ji mám usebe! A jí se to také líbí! Je hodně chytrá a muzikální a při zvukových zkouškách vesele tancuje. Hrozně ráda má kolem sebe spoustu lidí! Moje dcera je můj velký vzor: je mnohem sebejistější než já.
Hvězda jako Nelly Furtado mi chce namluvit, že není sebejistá...?
Pochopitelně! Někdy jsem dokonce šíleně nejistá! Jsem všechno jiné než dokonalá: Jsem příšerně chaotická, často svéhlavá a přátelé jsou ze mě na nervy, protože jsem hrozně špatná posluchačka. Při rozhovoru často přepínám a v myšlenkách se toulám v jiných sférách! (smích) To je pochopitelně vůči ostatním velmi nezdvořilé, ale já proti tomu skutečně nemůžu nic dělat! Jsem v soukromí všeobecně velmi uzavřený člověk. Ráda se stáhnu do ústraní, přečtu si dobrou knížku, hodiny prokoukám na televizi nebo vařím pro svou dcerku.
Byla jsi vždycky taková?
Vlastně ano. A dřív to se mnou bylo ještě mnohem horší! Jako teenager jsem dokonce trpěla depresemi! Tehdy jsem hodně spala a vůbec nikoho jsem nechtěla vidět! Bylo to kvůli tomu, že jsem netušila, kdo jsem a co si mám počít se svým životem. Sice jsem se vždycky chtěla stát zpěvačkou, ale také spisovatelkou! Byla jsem velmi nerozhodná.
A potom?
A potom přišlo moje rebelské období! Už jsem si nechtěla dát od matky vůbec nic líbit. Neustále jsem chodila za školu a na omluvenky jsem falšovala podpisy rodičů. V sedmnácti jsem odešla z domova a rok jsem přespávala na gauči u své sestry Lisy Anne v Torontu. Pracovala jsem v zákaznickém servisu jedné bezpečnostní firmy a v noci jsem ve studiu psala songy. V té době jsem se hodně naučila.
A kdy jsi našla samu sebe?Vlastně teprve po narození Nevis. Od základu změnila můj život. Teprve od jejího narození se cítím jako pravá žena! Jsem seběvědomější a víc cool. A také mě dokáže nakazit svou spontánností - díky ní se znovu stávám dítětem.
To vypadá, jako bys chtěla ještě další děti...
Moje babička měla dokonce deset dětí! Tolik jich sice nechci, ale dvě bych měla ráda!
by w-w-w
8. března 2008 v 10:23 | Maja
Když se s Black Eyed Peas prohání po pódiu, je jako vichřice.Dokonce i mimo svoji skupinu si Fergie(31) na chvilku neodpočine.Dávno jí už totiž nestačí být členkou jedné z nejůspěšnějších kapel současnosti.Stala se taky úspěšnou herečkou(film,,poseidon")a nedávno odstartovala i svou sólo kariéru.Už 25.září vyšlo její první album ,,the Dutchess" (původně se mělo jmenovat Fergilicous) .Ale kde bere Fergie pořád sílu?,,Sílu mi dává láska mýho přítele Joshe!Jsem šílená romantička!Většina lidí ve mně vidí divošku,kterou taky jsem ale hlavně na pódiu.Doma mám pak ráda mazlení i romantické filmy,které mě dokážou rozbrečet."Fergie neboli Fergiferg jak si v současnosti říká pokračuje:,,Josh a já milujeme procházky.Samozřejmě spíš po neznámých místech,protože jsme rádi sami.Prohlížíme si domy a hezký okolí.Jsme spolu citově hrozně moc spojeni!"A to i přesto,že se spolu kvůli své vytíženostivídají jen málo.,,Pořád si voláme!Opravdu si hodně důvěřujem ,jinak by to mezi námi neklapalo!"Právě věrnost je pro Fergie na prvním místě:,,Nikdy jsem neměla rychlovku na jednu noc.Sice ráda flirtuju a líbala jsem se s hromadou kluků,ale sex jsem si užívala,jen když byl vztah opravdu vážnej!"Na děti nemá Fergie ještě čas,i když se neustále objevují nové klepy o jejím těhotenství.,,Popravdě řečeno mě podobný fámy vždycky zraní.To jsem opravdu tolik přibrala?"směje se Fergie.,,Navíc mi moje babička skoro každý den telefonuje,aby mi pogratulovala!Věřte mi ,že až příde ten pravý čas,tak vám dám všem vědět...!"
by w-w-w
8. března 2008 v 10:22 | Maja
Je to dlouhá a těžká cesta z Košic až do Čech?
Nebyla ani tak dlouhá, jelikož jsem velmi trpělivý člověk, ale spíše bych řekla náročná. Najít si nějaké zázemí, nějaké to místečko, mít svůj klid a odtud si něco budovat, bylo fakt dost těžké. Dnes už to opakuji už poněkolikáté, ale já jsem vůbec nechtěla být zpěvačkou. Celé to, co se děje je velká náhoda - mám pocit, že hraju nějakou hru a padají mi dobře kostky. V životě bych nikdy neřekla, že jednou budu stát na pódiu a držet v ruce mikrofon…
Zdá se, že tě ta hra docela baví…
Začala mě tak bavit, že už se jí nechci vzdát!
Jak jsem četl, tvoje začátky po příchodu z Košic do Blavy byly dost krušné, až existenční…
Ano, co se týká financí, tak to opravdu nebylo velmi veselé. Jelikož jsem nevzešla z nějaké soutěže, která by mi vytvořila zázemí a jistý "cash" hned do začátku, musela jsem začínat úplně od nuly.
To jen potvrzuje tvé vyjádření, že jsi trpělivá - jiný by to v tvé sitaci možná zabalil…
No, byly takové chvilky, kdy jsem si říkala, že se na to vykašlu, protože to nezvládám. Nevěděla jsem, jestli budu v tom, co dělám někdy úspěšná. Šla jsem do totálního risku. Jsem moc ráda, že jsem vytrvala.
Co považuješ za důležitý moment, který tě přesvědčil, že máš vydržet?
Měla jsem kolem sebe producenty, se kterými spolupracuji dodnes, kteří mne neustále přesvědčovali o tom, abych byla trpělivá a tak to byli vlastně oni, kdo mě této vlastnosti naučil. Věřili ve mně a v to, že mám v sobě nějaký talent, který se někdy v budoucnu zůročí…A já jsem vlastně ani jinou možnost neměla. Hlásila jsem se tehdy na vysokou školu, kterou nakonec neotevřeli, takže jsem zůstala vlastně "ve vzduchu" a jediné, co mi zbývalo, bylo vlastně čekat, jestli se to podaří, nebo ne. Ale v koutku duše jsem tomu věřila.
Při natáčení desky "Chilin" jsi prý pracovala natolik intenzivně, že okolí mělo o tebe obavy.
V podstatě ano, napsali to v nějakém článku, se kterým jsem neměla nic společného, ale do určité míry měli pravdu - byla jsem hodně vyčerpaná. To proto, že jsem, zvětší části autorkou, dělala jsem i aranžmá - hlavně vokální, zrovna tak jsem se podílela na masteringu, takže jsem do toho zasahovala do té míry, jak to jen bylo možné a jsem na to hrdá.
Zabarvení tvého hlasu určitě napomáhají cigarety. Zároveň mu však neprospívají. Jak se s tím vypořádáš?
Asi se budu muset zamyslet nad budoucností nikotinu v mém těle, protože mám pocit, že hlasivky ztrácejí něco z toho, co měly ještě před rokem. Jsem náchylnější na nachlazení, chřipky a častěji ztrácím hlas. Myslím, že to asi souvisí s cigaretami, takže v budoucnu to omezím, nebo úplně přestanu. Mám ale zase strach, že když úplně přestanu, tak ztratím něco z té barvy. Uvidíme.
Na tvojí druhé desce ubylo hip-hopu a naopak lze slyšet třeba náznak rocku. Budeš v těchto žánrových posunech pokračovat i v budoucnu? Někde jsi zmínila dokonce jazz.
Tento žánr mě strašně fascinuje a považuji jej asi za nejhezčí, co existuje. Věnovat se mu ale nemůže kdokoliv. Člověk k němu musí mít cit a feeling a je kněmu třeba i dozrát. Já se ještě na to vůbec necítím. Na druhou stranu jsem pro sebe objevila kapely jako Jamiroquai, nebo Moloko, kterým jsem úplně propadla a poslouchám je furt dokola. Myslím, že můj vokál by se hodit i na takovou hudbu. Na jazz je ještě dost času. Seznámila jsem se s jazzmany, kterým se můj zpěv líbil, a rádi by mi pomohli, se v tomto žánru vypracovat, ale já se dost stydím a ještě se necítím na to, abych se projevovala v tomto druhu hudby.
Myslím, že slovensko už máte, co se týká fanoušků, podchycené a co v česku? Byly už koncerty?
Nějaké jsem už měla. Většinou to byly to hiphopové akce, zpívala jsem tu s kapelou i bez kapely - s Orionem, Čistychovem. Taky jsem zpívala na nějakých festivalech. Lidé mě přijali vcelku pozitivně. Po jednom vystoupení za mnou dokonce přišla nějaká skupinka čechů, že prý jsou můj fanklub a že chtějí, abych sem jezdila častěji - to mě moc potěšilo. Netvrdím, že udělám v čechách díru do světa, ale myslím, že by to mohlo fugovat.
Stále ještě nezpíváš na playback?
Stále. Ikdyž někdy nejsou podmínky k vystoupení ideální a pódium je metr na metr, vezmu sebou aspoň klávesáka a vystoupíme jen ve dvou.
Máš velmi pěknou barvu hlasu i feeling - pomáhá ti někdo s technikou zpěvu, nebo je to dar od přírody?
Žádnou teorii se neučím. Aspoň jsem se zatím naučila správně dýchat, protože koncerty už mi jdou lépe, ale jinak jsem samorost. V budoucnu ale něco takového plánuji, protože si myslím, že mi to pomůže.
V letech 2004 - 2005 jsi působila jako moderátorka hudební relace v TV JOJ. Jaká to byla zkušenost?
Něco mi to dalo, ale už bych se k moderování nevrátila. Bavilo mě to asi dva měsíce, ale když jsem si uvědomila, jak se musím přetvařovat, nenaplňovalo mě to štěstím. Když jsem třeba měla uvést písničku, o které jsem byla přesvědčená, že je to úplný odpad a já jsem se měla tvářit, že je to nominace na Grammy, byla jsem zklamaná, že nemohu projevit vlastní názor.
Přijala bys filmovou roli, kdyby ti byla nabídnuta?
O tom vůbec ani nepřemýšlím. Absolutně. Já mám se sebou takový problém, že se nenávidím na filmovém záznamu. Svůj klip v hitparádě jsem neviděla, jak je rok dlouhý.
Co tě nejvíce ze všeho potěší a co zarmoutí?
Potěší mě maličkosti. Dokážu se radovat z úplných blbostí. Třeba když vidím štěňátko, nebo když příjdu domů, do Košic a prohlídnu si třeba fotky z maturiťáku a tak. Naopak jsem velmi citlivý člověk a dokáže mě dojmout každá maličkost. Když mám určitou náladu a vidím vánoční stromek - rozpláču se. Nebo když vidím starého člověka, který se trápí, jsem z toho nešťasná.
Jaké lidské vlastnosti si na druhém nejvíce ceníš a která ti naopak nejvíce vadí?
Někdo říká upřímnost, ale ona i upřímnost může hodně ublížit, když se nesprávně použije. Přemýšlela jsem, jak budu vychovát své děti. Asi aby z nich vyrostli dobří a čestní lidé. A nemám ráda příliž zbytečně sebevědomé a arogantní lidi, kteří se povyšují nad ostatní. Většinou zapomínají, odkud přišli. Většinou je za tím nějaký komplex.
Kdybych byl kouzelný dědeček a mohl ti splnit tři přání, jaká by to byla?
(velmi skromně) Já bych dědečka poprosila, aby ty dvě zbývající přání zrušil a to jedno přání by bylo, abych měla sto přání….(smích)
by w-w-w
8. března 2008 v 10:14 | Maja
Singl "Viem, že povieš áno" okupuje slovenská rádia a vládne hitparádám. Klip vypadá blyštivě a uhlazeně jak se na černou muziku sluší a patří. Tina však pochází z Prešova, její kořeny jsou slovensko-maďarské a ani v nejmenším nepřipomíná v rozhovoru nepřístupnou hvězdu z dlouhé limuzíny. Tina se nebojí ničeho. Pohybuje se od hip-hopu, přes reggae a pop, až k r'n'b. Je sice dítkem štěstěny, ale nikoli bez talentu.
Kde se v tobě vlastně ten pěvecký talent vzal? Maminka zpívala? Tatínek?
Já nevím. Jednoho dne se objevil. Nikdy jsem netušila, že budu zpívat, do osmnácti jsem o nějakém talentu vůbec nevěděla a ani jsem o nic podobného neusilovala.
Ty jsi prý studovala původně herectví.
To jsem plánovala. Přijali mě hned na poprvé, ale přišel mi papír, že školu neotevírají a tak jsem zůstala doma, na sociálce a flákala se s kamarády po ulicích. Trochu jsme se opili a já zpívala pro radost v Košicích na hlavní. No a slyšel mě jeden "chalan" a říkal, že se mu to líbí.
Takhle to začalo?
Ano. Dal mi na sebe kontakt, abych přišla do studia. Začali jsme připravovat nějakou píseň, jen tak ze srandy. Objevil se tam raper Helicó a říkal, že je to v pohodičce a pak mě představil projetu b3, s nimiž do teď občas zpívám.
Takže to není tak, že bys někam chodila na zpěv, studovala a pak dělala kariéru ?
Ne, já teorii vůbec neznám. Nechtěla jsem zpívat, to byla náhoda.
A je to výhoda nebo nevýhoda?
Nevím, zda je to výhoda nebo není. Ale je spousta školených zpěvaček, kterým je dvacet let a nezpívají. Já žádnou školu nemám, je mi dvacet dva a natáčím druhé album.
A co je ti bližší jako zpěvačce - image r'n'b hvězdy, jako v tvém aktuálním klipu Viem, že povieš áno, nebo hiphopová poetika streetu, která vypovídá o tvé předchozí spolupráci s Čistychovem, Vec, Indym nebo Orionem?
S tím klipem je to tak, že kdo slyšel tu píseň, musí uznat, že se k ní jiný klip ani neohodí. Jde o to, aby tam byli hezcí lidé, pěkné barvy a to je celé. Já jsem nešla dělat nějakou kopírku Mary J. Blige, na to nemám ani peníze, ani vizáž ani nic. Takže to byla jen taková srandička. A co se týče toho hiphopu a nějaké kategorizace mně jako zpěvačky - mnoho lidí mě škatulkuje, říká, že jsem hiphopová zpěvačka, ale to vůbec není pravda. Mám daleko širší záběr. Začala jsem s elektronikou ve skupině b3, pak jsem se pustila do hiphopu, zazpívám si i reggae nebo latinu, strašně se mi líbí Moloko nebo Jamiroquai, takže nejsem ten typ, co potřebuje tvrdit, že jen "toto" je správné a jen "toto" chci dělat. Zaznamenala jsem ve světě trend, že zpěvačky dělají různorodá alba, kde je soul, r'n'b, rock a já nevím. Například Gwen Stefani a další.
Takže do budoucna se budeš snažit spíše o vývoj hudební než pečovat o image?
Určitě. Když jdu na koncert a mám si vzít něco sexy, tak si vezmu sexy, když jdu někam jinam, vezmu si vytahané tílko a tepláky. Já nejsem bulvární typ, a když se objevím v časopise, tak je tam pěkná, nalíčená, upravená Tina, ale nikdy se neřešilo moje soukromí, v životě nikdo nebyl v mém bytě, nevyšla žádná fotka s mým přítelem, nikdo se o mě nedozvěděl nic bližšího, jen to, jaké jsem napsala texty nebo maximálně kam pojedu na dovolenou. Jinak nikdy nebudu žádná popová ikona, podle které se bude někdo oblékat. Ani nechci.
Na albu Chillin jsou především texty o lásce a o vztazích. Jsou ještě nějaká jiná témata, o kterých bys chtěla ve svých písních mluvit, třeba vnitřní pocity, politika atd.?
Co jsem chtěla povědět, jsem pověděla. V daném období jsem prožívala přesně to, co jsem na albu vyjádřila, což byl rozchod s přítelem a celé to bolestivé období před tím. Kdo mě zná, tak ví, že jsem si nevymýšlela. Naopak, texty jsou odžité a mají výpovědní hodnotu. Ted mě zrovna jiná témata neberou. I když rapuju, tak o tom, co mě zrovna napadne. Jinak bych radši zůstala u té lásky. Ono je to možná téma otřepané, ale pokaždé se dá prožívat nějak jinak.
Jedna hitovka z alba Chillin je coververze staršího reggae od Dawn Penn You Don't Love Me (No, No, No). Kdo ji vyhrabal?
Ta pochází také z tohoto období, ne zrovna nejrůžovějšího. Ležela jsem na gauči, trochu pospávala a najednou z ničeho nic začala znít tahle píseň, kterou snad už roky nikdo nikde nepouštěl. Ta žena zpívala přesně to, co jsem cítila a hned mi bylo jasné, že jestli cover, tak tento.
Kdo dělá hudbu, když ty píšeš texty?
Moji producenti, jmenovitě Peter Graus, Tomáš Zubák, Maroš Kachút a nebo hiphopoví producenti Čistychov a Johnny M. Velmi šikovní mladí chalani.
A ty jsi tedy jen interpret a textař…
A vymýšlím si sólové linky nebo vokální aranžmá.
Už se z tebe stala profesionální zpěvačka nebo děláš ještě něco jiného?
Ne, živím se jenom zpěvem. Svojí hypotéku a všecky účty mám v hrdle.
To na Slovensku jde?
Ano. Někdy je období chudé, někdy bohatší, ale už asi tři roky jenom zpívám co chci zpívat. Nechci to zakřiknout, ale poslední období je skvělé.
A už je ti Slovensko malé?
Ani ne, protože jsem se dostala do povědomí širší veřejnosti až teď, v posledních měsících. Konečně lidé poznávají můj hlas, začínají chodit na koncerty, takže mám pořád kam směřovat a teprve potom budu rozmýšlet, kam dál. Nebylo by zlé, kdybych se časem, lety, dostala do styku i se zahraničními producenty nebo interprety, ale to všechno ukáže až čas. Do ničeho se natlačím. Nejsem z těch, kteří neustále klepají na dveře. Jak už jsem říkala, moje kariéra je jedna velká náhoda, to že začala a to že se mi daří. Ani nechápu, kdo mi rozdal tak dobré karty. Co to je, odkud to je? A rozhodně nepropadám nějaké vlastní slávě. Mám hroznou radost a jsem velmi vděčná. Taky vím, že to může snadno skončit. Ale dokud mi to půjde, dokud mi budou lidi tleskat a respektovat mě, tak budu šťastná.
by w-w-w
8. března 2008 v 10:03 | Maja
Naučí Čechy poslouchat r´n´b snědá zpěvačka ze slovenských Košic? Přes dílčí úspěchy například Whitney Houston u nás tento styl zatím příliš nezvítězil, ale to může změnit kritiky vlídně přijaté album Chillin s hitem Viem, že povieš ano, který v únoru pronikl do tuzemských rádií. Dvaadvacetiletá zpěvačka nominovaná ve dvou kategoriích na slovenské hudební ceny Aurel svůj feeling a spontánnost hodlá po vzoru svých hudebních kolegů exportovat do České republiky. Dara Rolins bude mít možná konkurenci...
Deska na mě působí velmi příjemně, pohodové r´n´b a popík... Není vám řazení do středního proudu trochu proti srsti?
Já na slovíčku pop nevidím nic špatného a myslím, že v muzice, kterou dělám, je cítit i příměs určité "černoty". Moje nové album není čistě popové, posluchač tam najde kdeco, r´n´b, reggae i latinu. Slyšela jsem i cosi o příměsi soulu, takže je to hodně pestré. Neškatulkovala bych ho jednoznačně jako jednoduchý pop.
Také působí na Slovensku slovo pop skoro jako nadávka?
Někdy se to tak vnímá, ale na dobrém popu není nic špatného.
To zní zajímavě od někoho, kdo podle promomateriálů začínal v undergroundu...
Jsem zpěvačka, která má širší žánrový záběr, ale hodně lidí okolo muziky má stále tendenci jednotlivé interprety nějak škatulkovat. Já se nevyhýbám třeba ani hip hopu nebo elektronické hudbě, se kterou s formací B3 začínala moje kariéra. Hodně lidí, kteří mě vnímali jako undergroundovou zpěvačku, mělo nepříjemný pocit, když jsem se objevila v médiích. Překročila jsem podle nich určitou hranici undergroundu, ale tu překročil celý hip hop. Vždyť na Slovensku je hip hop najednou mainstream, nahrávky těch kapel se dobře prodávají, jejich klipy hrají v televizi, na hiphopové akce chodí stále více diváků.
A když si pustím slovenskou televizní hitparádu Kontrafakt...
... tak vidíte samý hip hop. Ten už tam opravdu zdomácněl, ani si nedovedu vysvětlit, jak je možné, že se na Slovensku sešlo tolik kvalitních hiphopových muzikantů. Možná je to proto, že na rozdíl od Česka u nás hip hopu dost fandí média a ta základna je fakt dost velká.

Tina (foto: EMI)
A co r´n´b?
To tolik ne, protože je velmi málo zpěvaček a zpěváků, kteří by se tomuto stylu mu věnovali. Jsou moc opatrní, nemají odvahu vydat r´n´b album. Také moje první deska byla spíše založena na hiphopových rytmech, to druhé už je mnohem rozmanitější. I tak si ale myslím, že nikdy nebudu prodávat tisíce desek, pořád jsem představitelkou menšinového žánru. Ale chtěla bych, aby na mé koncerty chodilo co nejvíce posluchačů. Když budu vydávat alba pouze s r´n´b, budu vystupovat tak pro sedmdesát fanoušků.
Stále jste příliš neřekla o svém debutovém albu.
Vydalo ho malé slovenské vydavatelství a do Česka se ho dostalo jenom pár kusů. Touhle deskou jsem se do povědomí veřejnosti zapsala jako hiphoperka a underground, také kvůli rapování hostujícího Čistychova. Spolupracovala jsem se spoustou muzikantů, kteří na hiphopové scéně něco znamenají, ale teď jsem se vydala jinou cestou. Tím ale nevylučuju nějakou hiphopovou spolupráci v budoucnu.
Jak se vlastně mladá dívka ze střední Evropy dostane k r´n´b?
Je to hudební styl, který je mému srdci nejbližší. Nedovedu si vůbec představit, že bych byla rockerka nebo metalistka. Vždyť se na mě podívejte, od někoho, kdo vypadá jako já, se snad ani jiná hudba než r´n´b nedá očekávat. V mládí jsem poslouchala Whitney Houston nebo Destiny´s Child a v jejich písních jsem objevila něco, co mi je strašně blízké. Moje hudba vždycky bude trochu černá, i když bych chtěla v budoucnu zkusit i jazz nebo něco ve stylu Jamiroquai, jehož hudbě plné neskutečné energie jsem úplně propadla.
Kdy jste začala zpívat?
Neznám noty ani jsem muziku nijak nestudovala. V životě jsem nehrála na žádný nástroj ani jsem jako malá nechtěla být zpěvačkou. Jednou jsem se tak ve městě společensky unavila, ráno jsme odcházeli z klubu a já jsem začala partu bavit svým zpěvem. Jeden z přítomných muzikantů mi řekl, že se mu můj zpěv líbí, ať za ním přijdu do studia, a tak to všechno začalo. Jako v pohádce, co?
Co váš klip, prý by se mohl objevit na MTV?
Pracuje se na tom, možná ho už odvysílali, nejsem si jistá. Ale mělo to být v pořadu s nízkou rotací, kam se dostane kde kdo. Tam už se dostalo více slovenských zpěváků.

Tina (foto: EMI)
Ale když před lety na MTV poprvé pronikla kapela Gladiator, byly toho plné noviny.
To ano. Teď je to tak na malou tiskovou zprávičku.
Když je řeč o Gladiatoru, melodické slovenské kytarovky jsou v Česku poměrně populární. Sledujete je?
Ty kapely znám, ale nemůžu říct, že bych takovou muziku poslouchala doma. Ale fandím jim a jsem ráda, že se dá stále fungovat v rámci bývalého Československa. Vlastně jim můžu být vděčná, že u vás udržely zájem o to, co se děje ve slovenské hudbě.
V Čechách je za představitelku vám blízkého stylu považovaná Dara Rolins, podle mého názoru spíše přeceňovaná celebrita z bulvárních médií...
Ale mě je Darinka jako člověk velmi sympatická. Měly jsme několik společných vystoupení a pro mě je to jeden z největších profesionálů, s jakým jsem se kdy setkala. Mám se od ní co učit.
Vedle popové Pehy k propagaci slovenské hudby v Čechách přispívají i neopunkové kapely, například nesmírně populární Horkýže Slíže. Album vám pak křtil další český oblíbenec Richard Müller.
Punkovou scénu neregistruju, občas o nich něco vidím v médiích a myslím, že Kuko je sympatický a chytrý člověk. Tvorbu Richarda Müllera jsem poslouchala už jako malé dítě, mám ráda jeho projev i neskutečnou barvu hlasu. A tenhle člověk mi najednou křtil album, to je neuvěřitelné.
Z vašich textů na novém albu je patrné, že nemáte žádné problémy s angličtinou, i když některé skladby zpíváte slovensky.
Ne, učila jsem se ji na střední škole a moje matka je angličtinářka, takže jsem s tím jazykem i díky hudebnímu sluchu nikdy neměla problém. Texty ve slovenštině mi daly mnohem více práce, na tenhle druh muziky je moje mateřština strašně těžko použitelná. Jde o její melodická pravidla a rytmické krácení, které dělají při zpěvu velké potíže.

TINA: Chillin
Všechny texty se točí kolem lásky. To je důsledek vašeho mládí, nebo to k r´n´b tak nějak patří?
Když píšu texty, zaměřuju se na situace, které jsem prožila a pocity a zkušenosti, které ve mě v ten okamžik převládají. Proto jsou většinou o mně a o lidech, které znám. Z poslechu alba je znát, že jsem v období jeho natáčení prožívala smutnou lásku, takže je velmi osobní výpovědí.
O vás je známo, že nerada vystupujete roli předskokana nějaké hvězdy. Koho byste si vybrala k rovnocennému vystoupení?
Určitě Fugees, které jsem viděla na koncertě v Bratislavě, ale ti by nepřijeli. Vedle Lauren Hill neexistuje větší hlas, snad jenom Aretha Franklin.
Zajímavosti:
Tina, exotická rodačka z Košic, vlastním jménem Martina Csillaghová, odstartovala svoji kariéru v roce 2003 po boku formace B3 a měla velmi blízko k hiphopové scéně. Spolupracovala s hiphopery zvučných jmen, například s Čistychovem, H16, Orion, Vec nebo Indy a Wich. Podle jejích slov si ji před lety ke spolupráci vybrali, dnes si spolupracovníky vybírá ona sama. Právě s kontroverzním Čistychovem natočila na své druhé album skladbu Závislý, jejíž text je založen na osobní zkušenosti, kdy se milenecký vztah přemění v až patologickou záležitost. Zpěvačka, která se stala objevem roku na Grand Prix Radio 2004, ovládá vedle slovenštiny a angličtiny plynule také maďarštinu. V osmnácti letech byla přijata na vysokou hereckou školu, kterou však nakonec neotevřeli, protože nedostala akreditaci příslušného ministerstva. Ve slovenské televizi uváděla hitparádu, vydržela to však pouze rok. Práce ji nebavila, neměla prý nic společného s tím, co by chtěla v životě dělat.
Naučí Čechy poslouchat r´n´b snědá zpěvačka ze slovenských Košic? Přes dílčí úspěchy například Whitney Houston u nás tento styl zatím příliš nezvítězil, ale to může změnit kritiky vlídně přijaté album Chillin s hitem Viem, že povieš ano, který v únoru pronikl do tuzemských rádií. Dvaadvacetiletá zpěvačka nominovaná ve dvou kategoriích na slovenské hudební ceny Aurel svůj feeling a spontánnost hodlá po vzoru svých hudebních kolegů exportovat do České republiky. Dara Rolins bude mít možná konkurenci...
Deska na mě působí velmi příjemně, pohodové r´n´b a popík... Není vám řazení do středního proudu trochu proti srsti?
Já na slovíčku pop nevidím nic špatného a myslím, že v muzice, kterou dělám, je cítit i příměs určité "černoty". Moje nové album není čistě popové, posluchač tam najde kdeco, r´n´b, reggae i latinu. Slyšela jsem i cosi o příměsi soulu, takže je to hodně pestré. Neškatulkovala bych ho jednoznačně jako jednoduchý pop.
Také působí na Slovensku slovo pop skoro jako nadávka?
Někdy se to tak vnímá, ale na dobrém popu není nic špatného.
To zní zajímavě od někoho, kdo podle promomateriálů začínal v undergroundu...
Jsem zpěvačka, která má širší žánrový záběr, ale hodně lidí okolo muziky má stále tendenci jednotlivé interprety nějak škatulkovat. Já se nevyhýbám třeba ani hip hopu nebo elektronické hudbě, se kterou s formací B3 začínala moje kariéra. Hodně lidí, kteří mě vnímali jako undergroundovou zpěvačku, mělo nepříjemný pocit, když jsem se objevila v médiích. Překročila jsem podle nich určitou hranici undergroundu, ale tu překročil celý hip hop. Vždyť na Slovensku je hip hop najednou mainstream, nahrávky těch kapel se dobře prodávají, jejich klipy hrají v televizi, na hiphopové akce chodí stále více diváků.
A když si pustím slovenskou televizní hitparádu Kontrafakt...
... tak vidíte samý hip hop. Ten už tam opravdu zdomácněl, ani si nedovedu vysvětlit, jak je možné, že se na Slovensku sešlo tolik kvalitních hiphopových muzikantů. Možná je to proto, že na rozdíl od Česka u nás hip hopu dost fandí média a ta základna je fakt dost velká.

Tina (foto: EMI)
A co r´n´b?
To tolik ne, protože je velmi málo zpěvaček a zpěváků, kteří by se tomuto stylu mu věnovali. Jsou moc opatrní, nemají odvahu vydat r´n´b album. Také moje první deska byla spíše založena na hiphopových rytmech, to druhé už je mnohem rozmanitější. I tak si ale myslím, že nikdy nebudu prodávat tisíce desek, pořád jsem představitelkou menšinového žánru. Ale chtěla bych, aby na mé koncerty chodilo co nejvíce posluchačů. Když budu vydávat alba pouze s r´n´b, budu vystupovat tak pro sedmdesát fanoušků.
Stále jste příliš neřekla o svém debutovém albu.
Vydalo ho malé slovenské vydavatelství a do Česka se ho dostalo jenom pár kusů. Touhle deskou jsem se do povědomí veřejnosti zapsala jako hiphoperka a underground, také kvůli rapování hostujícího Čistychova. Spolupracovala jsem se spoustou muzikantů, kteří na hiphopové scéně něco znamenají, ale teď jsem se vydala jinou cestou. Tím ale nevylučuju nějakou hiphopovou spolupráci v budoucnu.
Jak se vlastně mladá dívka ze střední Evropy dostane k r´n´b?
Je to hudební styl, který je mému srdci nejbližší. Nedovedu si vůbec představit, že bych byla rockerka nebo metalistka. Vždyť se na mě podívejte, od někoho, kdo vypadá jako já, se snad ani jiná hudba než r´n´b nedá očekávat. V mládí jsem poslouchala Whitney Houston nebo Destiny´s Child a v jejich písních jsem objevila něco, co mi je strašně blízké. Moje hudba vždycky bude trochu černá, i když bych chtěla v budoucnu zkusit i jazz nebo něco ve stylu Jamiroquai, jehož hudbě plné neskutečné energie jsem úplně propadla.
Kdy jste začala zpívat?
Neznám noty ani jsem muziku nijak nestudovala. V životě jsem nehrála na žádný nástroj ani jsem jako malá nechtěla být zpěvačkou. Jednou jsem se tak ve městě společensky unavila, ráno jsme odcházeli z klubu a já jsem začala partu bavit svým zpěvem. Jeden z přítomných muzikantů mi řekl, že se mu můj zpěv líbí, ať za ním přijdu do studia, a tak to všechno začalo. Jako v pohádce, co?
Co váš klip, prý by se mohl objevit na MTV?
Pracuje se na tom, možná ho už odvysílali, nejsem si jistá. Ale mělo to být v pořadu s nízkou rotací, kam se dostane kde kdo. Tam už se dostalo více slovenských zpěváků.

Tina (foto: EMI)
Ale když před lety na MTV poprvé pronikla kapela Gladiator, byly toho plné noviny.
To ano. Teď je to tak na malou tiskovou zprávičku.
Když je řeč o Gladiatoru, melodické slovenské kytarovky jsou v Česku poměrně populární. Sledujete je?
Ty kapely znám, ale nemůžu říct, že bych takovou muziku poslouchala doma. Ale fandím jim a jsem ráda, že se dá stále fungovat v rámci bývalého Československa. Vlastně jim můžu být vděčná, že u vás udržely zájem o to, co se děje ve slovenské hudbě.
V Čechách je za představitelku vám blízkého stylu považovaná Dara Rolins, podle mého názoru spíše přeceňovaná celebrita z bulvárních médií...
Ale mě je Darinka jako člověk velmi sympatická. Měly jsme několik společných vystoupení a pro mě je to jeden z největších profesionálů, s jakým jsem se kdy setkala. Mám se od ní co učit.
Vedle popové Pehy k propagaci slovenské hudby v Čechách přispívají i neopunkové kapely, například nesmírně populární Horkýže Slíže. Album vám pak křtil další český oblíbenec Richard Müller.
Punkovou scénu neregistruju, občas o nich něco vidím v médiích a myslím, že Kuko je sympatický a chytrý člověk. Tvorbu Richarda Müllera jsem poslouchala už jako malé dítě, mám ráda jeho projev i neskutečnou barvu hlasu. A tenhle člověk mi najednou křtil album, to je neuvěřitelné.
Z vašich textů na novém albu je patrné, že nemáte žádné problémy s angličtinou, i když některé skladby zpíváte slovensky.
Ne, učila jsem se ji na střední škole a moje matka je angličtinářka, takže jsem s tím jazykem i díky hudebnímu sluchu nikdy neměla problém. Texty ve slovenštině mi daly mnohem více práce, na tenhle druh muziky je moje mateřština strašně těžko použitelná. Jde o její melodická pravidla a rytmické krácení, které dělají při zpěvu velké potíže.

TINA: Chillin
Všechny texty se točí kolem lásky. To je důsledek vašeho mládí, nebo to k r´n´b tak nějak patří?
Když píšu texty, zaměřuju se na situace, které jsem prožila a pocity a zkušenosti, které ve mě v ten okamžik převládají. Proto jsou většinou o mně a o lidech, které znám. Z poslechu alba je znát, že jsem v období jeho natáčení prožívala smutnou lásku, takže je velmi osobní výpovědí.
O vás je známo, že nerada vystupujete roli předskokana nějaké hvězdy. Koho byste si vybrala k rovnocennému vystoupení?
Určitě Fugees, které jsem viděla na koncertě v Bratislavě, ale ti by nepřijeli. Vedle Lauren Hill neexistuje větší hlas, snad jenom Aretha Franklin.
Zajímavosti:
Tina, exotická rodačka z Košic, vlastním jménem Martina Csillaghová, odstartovala svoji kariéru v roce 2003 po boku formace B3 a měla velmi blízko k hiphopové scéně. Spolupracovala s hiphopery zvučných jmen, například s Čistychovem, H16, Orion, Vec nebo Indy a Wich. Podle jejích slov si ji před lety ke spolupráci vybrali, dnes si spolupracovníky vybírá ona sama. Právě s kontroverzním Čistychovem natočila na své druhé album skladbu Závislý, jejíž text je založen na osobní zkušenosti, kdy se milenecký vztah přemění v až patologickou záležitost. Zpěvačka, která se stala objevem roku na Grand Prix Radio 2004, ovládá vedle slovenštiny a angličtiny plynule také maďarštinu. V osmnácti letech byla přijata na vysokou hereckou školu, kterou však nakonec neotevřeli, protože nedostala akreditaci příslušného ministerstva. Ve slovenské televizi uváděla hitparádu, vydržela to však pouze rok. Práce ji nebavila, neměla prý nic společného s tím, co by chtěla v životě dělat.
by w-w-w
8. března 2008 v 10:02 | Maja
Teploměr ukazuje pouhých 5 stopňů,venku lije jako z konve a fouká studený vítr-
pro Melody, Nicole, Carmit. Kim , Jessicu a Ashley.....to evidentně není problém.
Šest členek Pussycat Dolls, které kvůli vydání svého nového singlu Stickwitu právě
navštívili Evropu,dávají rozhovory v mini sukních, tenkých topíkách a lodičkách
na vysokém podpatku. Jsou ty holky vůbec normální...? No to zistíme!
Řekněte,vám není vůbec zima?
Jessica:(smích) Ne,nám je horko vždycky a všude.
Carmit: Kromě toho musíme v Evropě udělat přece pořádný dojem.
No to se vám povedlo-kluci stojí před vašim balkonem ve frontě....
Carmit: Ale holky taky!
Ashley: To je fakt.Je tam víc holek než kluků!

Co myslíte?Proč se holkám tolik líbíte...?
Nicole:Holky prostě potřebují nějáký vzor. Silné holky jako jsme my ,ke kterým můžou
vzhlížet.
Melody:My říkáme věci, které by si ony nedovolily nikdy vyslovit. Kromě toho se moc
líbíme klukům a to příjde holkám cool.
Kim: Kromě toho spoustu holek se líbí náš sexy styl oblíkání.
Jste vždycky perfektně oblečené a nalíčené? Máte vůbec doma ve skříni nějákou Mikinu s kapucou a oblek na běhání...?
Ashley: No jasně! V soukromí chodíme hlavně sportovně..!Je to mnohem pohodlnějsí.
Jessica: Sice to nevypadá moc sexy, ale když máme zrovna naše dny nebo den volna,
tak se v ležéním oblečení nejraději valíme na gauči.
by w-w-w
8. března 2008 v 10:01 | Maja
YAM: Interview na starym hradě lese. Vzrůšo nebo nuda?
Joel: Nuda. My sme fakt čekali víc. Minulou noc sme šli do lesa, abysme viděli něco vzrušujícího. My si vážně mysleli, že uvidíme ducha...
-
YAM: Už si někdy viděl ducha?
Joel: Ano. Žil sem asi ve stovce různých domů a ve dvou z nich mě vyděsil duch.
-
YAM: Nekecej!
Joel: Fakt! Když sem byl malej, žil sem s rodinou na stará farmě. Žili tam duchové. Před několika lety sme já a Benji žili společně v domě a tam taky strašilo.
-
YAM: Proč si tím seš tak jistej?
Joel: To prostě cítíš. V prvnim domě někdo vždycky volal moje jméno. A zvláštní na tom bylo, že vždycky okolo druhý ráno někdo obcházel kolem přes obyvák do kuchyně.
-
YAM: Nebyl to tvůj brácha?
Joel: Ne, on to taky slyšel. Bylo to strašidelný, ale my sme si to tak nějak užívali...
-
YAM: Tak máš asi rád horory.
Joel: Ano, vždycky jdeme do kina, když nějaký nový horor přichází do kin. Opravdu bych si rád zahrál v nějakym strašidelnym filmu.
-
YAM: Ale tvoje kariéra neni tak strašidelná. Prodali ste 3 miliony kusů cédéčka "The Young And The Hopeless". Na vašem novym cédéčku je slyšet, že ste vyspěli. Hodně samplujete, zní to víc jako pop...
Joel: Ano, my sme chtěli použít víc severo-východního vlivu. Stali sme se víc sebevědomí jako skupina. Naučili sme se líp vyjadřovat a po osmi letech to nemůžem dokázat punkovým fanouškům.
-
YAM: Jaké kapely máte rádi?
Joel: Máme rádi HIM. Ville je skvělej kluk, jednou sme se potkali. A samozřejmě taky Muse, The Smiths a The Cure. Nedávno sem v L.A. stál ve výtahu vedle Roberta Smithse. Řekl "Čau" a zeptal se "Chlapče, v jaký kapele hraješ?" a já řek " V Good Charlotte!". A dokonce nás znal! Cool. Taky sme dobrý kámoši s Green Day.
-
YAM: Jsou váš vzor?
Joel: Jo! Green Day sou ten důvod, proč vznikla naše kapela. Chtěli sme být jako oni. A nedávno vydali skvělý album.
-
YAM: Vydali ste dvě verze vašeho alba. Co myslíš, který z nich si vaši fanoušci vyberou?
Joel: Myslim, že "Death Version". Já osobně bych si taky vybral tohle...
-
YAM: Jsou vaši fanoušci morbidní?
Joel: Jo, jsou to děti nahánějící hrůzu. Myslim, že sme je hodně ovlivnili a sme zodpovědní za naše nadšení pro tmavé a neznámé věci. V našich písních je hodně naděje. Ale myslim, že děsivé věci sou tak nějak romatické! My myslíme, že všichni tamti normální lidi, který choděj každej den do práce, že sou děsivější než nějací podivínové.
-
YAM: Strašíš rád lidi?
Joel: Jo. Mam rád, když sedim v letadle a lidi, který seděj vedle mě, se mě bojej.
-
YAM: Hmmm, ale vypadáš spíš roztomile...
Joel: No, co nadělám. Sem normální kluk. Tak nějak je to pomsta klukovi, kterej s lidma zachází špatně. Moje rodina byla chudá, táta odešel, máma neměla peníze a byla pořád nemocná. Museli sme se přes to přenýst, ale bylo to hrozný, když na nás lidi ze střední kvůli tomu koukali svrchu. A teď chci, aby byli lidi nesví v mojí přítomnosti, protože nosim černý oblečení a černej make-up.
-
YAM: O čem je "The Truth" ?
Joel: Je o konci jednoho mýho vztahu. Dal sem všechno do Good Charlotte a všiml si, že nikdy nebudu žít normální život. Ten vztah mezi mnou a mojí přítelkyní skončil po třech letech, protože moje kapela pro mě byla důležitější. Nejsmutnější na tom je, že my sme se fakt milovali, kámo. Ona si zasloužila někoho lepšího než sem já. Byli sme si oba věrní, ale já byl furt na turné, ale nikdy doma. Už to takhle nešlo dál.
-
YAM: To je smutný.
Joel: Jo, ale sou tu věci, který sou smutnější než tohle. Takhle je to lepší, jako bysme se nikdy nemilovali a nikdy nepoznali.
-
YAM: Teď seš milionář. Změnil se tim nějak tvůj život?
Joel: Ne, nezměnil. Jediná odlišnost je, že když si někam vyjdu s kámošema, sem jedinej, kdo platí.by w-w-w
8. března 2008 v 10:00 | Maja
Q: Ste zdánlivě nerozlučitelní:
Benji: Správně - umřel bych, kdyby mě někdo odloučil od Joela! Nikdy sme nebyli od sebe oddělený dýl jak čtyři dny, a bylo to zatraceně těžký!
-
Q: Co se děje, když se delší dobu nevidíte?
Joel: Nechci na to myslet. Ale umíme si číst navzájem myšlenky - stačí jedinej pohled a už vim, jak se cítí.
-
Q: Jestli se teda neustále potřebujete, proč nebydlíte spolu?
Joel: Oba bydlíme v Glendale V Kalifornii a naše domy sou ve stejný ulici. Zabere mi to asi půl minuty, když ho chci navštívit.
-
Q: Opravdu chodíš k Benjimu? Myslel sem, že jeho dům je podivný...
Joel: Jo, je to strašidelný, ale nenahání mi to hrůzu.
Benji (směje se): Všichni si myslej, že můj barák je divnej. Sbírám rakve a mám pravou lebku. Ale můj dům je strašidelnej: prochází se po něm duch staré ženy. Viděl sem ho jenom jednou a letmo, ale cítím tam její přítomnost.
-
Q: Vlastnila někdy dřív ten dům?
Benji: Ne, přivedl sem si jejího ducha ze starý kůlny v Marylandu, kde sem žil v roce 1999 s Joelem a Billym. Otevřela a zavřela ty dveře.
-
Q: Joeli, máš taky nějakou strašidelnou historku?
Joel: Nebudeš tomu věřit - ale můj dům je taky strašidelnej! Jednou sem viděl malou holčičku jak v noci skáče po schodech. Byl to určitě duch! Ale já nemam rád černý tapety a kostry jako Benji. Mam rád světlo a proto sem všechno nechal vymalovat nabílo. Taky sbírám obrazy svatých.
-
Q: A než ste chodili kolem nazí? Alespoň to teda prohlašujete v "I Just Wanna Live". Jak to s tím jde dohromady?
Joel: Můžeme se procházet jak chceme! Mimoto, smysl týhle písničky je: my balancujeme s bankovním účtem showbiznysu. K tomu mají odpor popové primadony jako jsou Lindsay Lohan, Britney Spears A Ashlee Simpson. My vždycky hrajeme živě! Nikdy nekroutíme do rytmu pusou jako ony!
Benji: Lindsay a Ashlee fakt neuměj zpívat. Slyšel sem je naživo - bylo to příšerný!
Joel: Myslim, že když zpíváš na playback, podvádíš tim fanoušky. Ale jenom do tý doby, než přijdou na tvoji show. Jestli musíme zpívat na playback, tak radši ani nedorazíme!
-
Q: Jste slavní a můžete dělat zábavné věci, nebo ne?
Benji: Ano, ale veskutečnosti neni důležitý co děláme abysme se bavili v životě - to záleží na postoji. Když se cejtim špatně, myslim na to, že mam tu nejlepší práci na celym světě: můžu trávit čas se svym bráchou a ještě tak vydělávám peníze!
-
Q: A co ty Joeli, taky si to myslíš?
Joel: Ne, nemyslim. Často se cítím opuštěný. Nedovolím nikomu aby se ke mně přiblížil, až na mýho bráchu. Protože ma strach, že mi někdo ublíží. To mam spojený se zkušenostma z dětství: pořád si pamatuju, jak můj táta mlátil mámu, když byl opilý. Kromě toho si mě a Benjiho dost dobírali jenom proto, že sme byli chudí. Pořád mě to sužuje a nikdy se s tim nevyrovnám. A to byl ten důvod, proč sem fetoval a pil. V roce 2003 sem skončil s léčením. Od tý doby se cejtim trochu líp. Ale ještě nejsem stoprocentně šťastnej.
-
Q: Copak nemáš žádné šťastné vzpomínky z dětství?
Joel: Mam. Když mě a Benjimu bylo 8, dostali sme na Vánoce tolik krocana a cukroví, kolik sme chtěli. Oba sme dostali vodní pistole a polovina pokoje byla pod vodou. Ale rodiče nám nevynadali - vyjímečně si s náma rozuměli.
Benji: Ano, ty vodní pistole byly cool. Nejlepší na tom bylo, že naši byli milí. To je nejkrásnější vzpomínka z mého dětství.
by w-w-w
8. března 2008 v 9:58 | Maja
Na turné jste už hodně dlouho, pořád vás to baví?
GERARD: Koncertů není nikdy dost, ty jsou skvělí. Akorád mi vadí cestování. Ale tentokrát si hlídáme, kam jedeme, a když nám město přijde zajimavý, chceme z něj i něco vydět.
Fanoušci k vám zhlížejí jako k ikonám. Cítíte za ně zodpovědnost?
GERARD: Každý z nás cítí zodpovědnost sám za sebe a za svůj život. Nechceme propadnout rockovýmu klišé ,, sex, drogy a rock'n'roll". Taky nahlas říkáme svý názory proti sexismu, rasismu a homofobii. Děláme to pro sebe, ale samozdřejmě myslíme na to, abysme nešli fanouškům špatným příkladem. Ale nijak mě to neomezuje, protože stejně nechci skončit jako zdrogovaná troska.
Musíš si kvůli vlezlým fanouškům často měnit telefonní číslo?
GERARD: Docela jo. To se prostě stává, že dáš někomu číslo a on ho pak pustí dál... Teď už jsme v předávání kontaktů na sebe opatrnější.
Kterou písničku máš jako vyzvánění na mobilu?
GERARD: Já vlastně vyzvánění nepoužívám. Mám nastavený jen vibrování.
Po vydání alba ,, The Black Parade" jste získali hodně fanoušků. Vaši skalní fandové je prý moc nemusí...
GERARD: Já myslím, že naši skalní fanoušci ty nový berou. Nechceme, aby někdo dával mladšímu nebo novějšímu publiku najevo, že mezi ně nepatří. Na náš koncert může přijít každý - i když nás zná jen chvíli, má jen jednu desku, nebo ani to nea stáhnul si ji z netu...
by w-w-w
8. března 2008 v 9:56 | Maja
Jak se cítíš čtyři měsíce po skončení SuperStar?
Dobře, měla jsem teď sice strašně moc práce s deskou, ale všechno je už hotové a mysím, že jsme to s kapelou zvádli docela v pohodě.Teď už je práce míň, takže jsem si před pár týdny dopřála i výlet do Egypta. No a teď začínáme zkoušet na festivaly.
Setkala ses po skončení SuperStar se závistí?
Ano, setkala. Bylo to u nás na gymplu - když jsem tam vrátila po SuperStar, tak na mě někteří lidé z okolí různé pokřikovali nebo se mi smáli. Docela mě to mrzelo, ale dalo se s tým počítat. Naštěstí byla moje třída v pohodě.
Proč se tvé album, které vyšlo před pár dny, jmenuje ,,Rozjetej vlak"?
Podle jedné písničky z alba. Celá moje deska je vlastně o tom, co se teď kolem mně děje. Je to takový ten můj vlak, který se teď rozjíždí, a všichni doufáme, že v pohodě dojede do cílový stanice - tedy k lidem, kterým se bude moje hudba líbit. A taky doufám, že z toho vlaku nikdy nevyskočíme.
Jaký hudební styl je na tvé nové desce?
Jsou to převážně rockové pecky a všechny jsou v češtině.
Bylo něco mezi tebou a Romanem Lasotou, jak se psalo v bulváru?
Ano...S Romanem chodíme od SuperStar a teď máme spolu i byt. Zrovna v tomhle měl bulvár pravdu, ale jinak si šíleně vymýšlel.
by w-w-w
8. března 2008 v 9:54 | Maja
Nevadí vám, že tu jsou ty toalety ,,trošku" cítit?
Víťa:Samozdřejmě že ... nevadí! Už jsme si na to zvykli - máme rádi vůni chcánek!(smích)
Jak dlouho vlastně tu zkušebnu máte?
Mates: Půl roku. Je to už dlouho náš oblíbený klub, tak jsme oslovili jeho majitele a on nám dal tyhle prostory k dispozici. Je to bejvalej ber, kterej se nevyužíval, tak jsme ho obsadili my!
Když se Bravo bylo podívat na natáčení klipu ,,Kapky proti slzám" na pražském Smíchově, zažili jsme scénku, kdy na vás sousedi řvali, že hrajete moc hlasitě... A to bylo jedno odpoledne. Jak místní snášejí dennodenní bubnování?
Mates: Tady si nikdo nestěžuje. Tohle je pavlačák, v okolí bydlí samí sociálové, a těm to je jedno. (smích)
Popravdě, vodíte si sem holky po koncertech v Plzni?
Víťa: Samozdřejmě, že....ano. (smích)
A co nějaké pařbičky?
Mates: My tu paříme každý pátek a sobotu - vezmem si pití na baru a jdem sem pařit.
Při kalbách to většinou končí ,,zajimavě" ...Podařilo se vám to tu třeba někdy zapálit?
Víťa: No...to jo, ale to bylo zrovna při úklidu. Hodili jsme pár nedopalků mezi stoh papírů, takže to začalo vypadat nebezpečně. Jinak nic zajímavího. Většinou se tu někdo třeba pozvrací, ale to se pak uklidí, takže vžádný trvalý škody! (smích)
Jak často se tu vlastně scházíte?
Coopi: Třikrát čtyřikrát týdně. Někteří z nás i vícekrát.
Mates: Třeba já - ze školy jdu sem, tady cvičím do večera, pak jdu na bar a nakonec se vyrazím domů vyspat. Ráno zamířím do školy a pak jdu zase sem...já jsem tu vlastně furt. (smích)
Jak často jste při zkoučkách střízliví?
Coopi: Vždycky! Na koncertě i na zkoušce jsme vždycky střízliví. Po koncertě jsme ale většinou užralí...:o)
Proč tu vlastně máte plakát Stinga?
Víťa: Protože je to náš oblíbenec. Hlavně to je opravdouvskej muzikant.
by w-w-w
8. března 2008 v 9:52 | Maja
Opravdu jsi dostala zásnubák?
Fergie: Je to tak! Dostala jsem prsten se čtyřkarátovým diamantem :o) Od té doby ho ale schovávám. Bojím se, abych svatbu nezakřikli a aby to nepřineslo smůlu!
Jak si předstvuješ svou svatbu?
Fergie: Uvažujeme o tom, že se vezmeme v Evropě. Chci velkou svatbu se spoustou přátel, jídla a pití. Pořádnej mejdan!
Jak často jsi se svoji láskou?
Fergie: Snažím se co nejvíc, ale někdy to kvůli práci nejde. Díkybohu, že máme společné koníčky. Představ si, že naší největší vášní je kuchtění. Nedávno jsme jeli do Mexika jen proto, abychom si tam zaplatili hodiny vaření! Byli jsme taky na lovu mečouna a ryby ,,mahi mahi".
Co kromě záliby ve vaření máte společného?
Fergie: Milujeme zpívat si navzájem písničky z karaoke. Občas, když máme doma kamarády, tak se pustíme do obzvlášť kýčovitých milostných duetů. Nikdy jste nic podobnýho neviděli, je to fakt nářez! Zkuste to taky :o)
by w-w-w
8. března 2008 v 9:49 | Maja
Když se téhle herečky zeptáte, jak by sama sebe popsala třemi slovy, odpoví, že je naivní, cílevědomá a zábavná. Cílevědomost jí tedy rozhodně nechybí. Seriál Zoufalé manželky, v němž hraje neposlušnou, penězi a nákupy posedlou ženušku problémového zazobaného podnikatele, boduje u diváků po celém světě a jeho hvězda se z úspěchu snaží vytěžit co nejvíc.
Objevuje se na obálkách módních časopisů pro ženy i muže, vystupuje v reklamách, otevřela si luxusní mexickou restauraci v Los Angeles, natáčí filmy. Před rokem si střihla roli po boku Michaela Douglase v akčním filmu Strážce a nedávno dotočila skvělý film Drsné časy s Christianem Balem. Přitom tahle Texasanka s mexickými předky pochází z celkem průměrné rodiny, která k showbyznysu nikdy ani nepřičichla. Vyrůstala na ranči, učila se střílet a krmila krávy. Prostořeká diva navíc ráda zdůrazňuje, že si vedle svých tří starších blonďatých sester připadala jako ošklivé káčátko. Nicméně hned jak získala bakalářský titul, přihlásila se v rodném městě Corpus Christi do místní soutěže Miss, kterou s přehledem vyhrála.
Vítězství jí proklestilo cestu k talentovým zkouškám v Los Angeles. Uspěla a město andělů už neopustila. Zahrála si v seriálech Mladí a neklidní, Báječní a bohatí nebo v puberťáckém slaďáku Beverly Hills 90210. Při konkurzu na roli Gabrielle Solis v Zoufalých manželkách naprosto odzbrojila režiséra. Přečetla si totiž jen svoji část scénáře a jinak vůbec neměla ponětí, co se v seriálu odehrává. "Celá Gabi," smáli se všichni. Hvězda jménem Eva Longoriová vysvitla. A nijak skromná hvězda. "Jistěže existují i hezčí ženy než já, umím jich vyjmenovat alespoň deset," prohlašuje například.
Ruch panuje i v jejím soukromí. Poté, co pustila k vodě seriálového herce Tylera Christophera, sbalila ve svých třiceti čtyřiadvacetiletého slavného basketbalistu Tonyho Parkera a v červenci plánuje vdavky v romantické Paříži. Na rozdíl od ostatních celebrit, které si pečlivě střeží soukromí, vyžvaní Eva skoro všechno. V tisku probírá bez mrknutí oka svůj první orgasmus (dočkala se prý až v šestadvaceti, slast vyrazila z vibrátoru) i svou lásku k Tonymu. Bez rozmýšlení také v přímém přenosu televizní noční talk-show napráskala obsah dalších pokračování Zoufalých manželek, čímž přivedla k zoufalství producenty, kteří následně zakázali štábu, aby herečku seznamoval s budoucím dějem seriálu. Čtěte, jaké pikantnosti ochotně vyzradila Cosmu:
* Jak vycházíte se svými kolegyněmi ze Zoufalých manželek? Kamarádíte se v civilu stejně jako v seriálu?
"Marcia Cross (Bree) patří mezi nejlaskavější a nejvřelejší lidi, jaké znám. V seriálu hraje problémovou tvrdohlavou ženu, ale ve skutečnosti ji s Bree nic moc nespojuje. Felicity (Lynette) je solidní ženská. Stejně jako v seriálu u ní na prvním místě stojí manžel a děti. Teri (Susan) se chová jako Martha Stewart - šije, vaří, peče. Vždycky nám přinese něco k jídlu. Třeba banánový chlebíček podle receptu, který před chvílí vymyslela. A Nicolette (Edie) je z nás největší sluníčko - kdekoli se objeví, šíří skvělou náladu. Často spolu někam vyrážíme. S Nicolette a Marciou zajdu třeba na nákupy nebo na oběd."
* Chtěla jste být herečkou už od dětství?
"Ani ne. Film mě vlastně moc nezajímal. Doma jsme chytali jen tři televizní kanály nevalné kvality. První film, který jsem viděla, byl Rambo. Válka a střílení mě ale nijak nenadchly."
* Věříte v lásku na první pohled?
"Ano, myslím, že vášeň poznáte ihned. Když jsem poprvé spatřila Tonyho, podlomila se mi kolena. Prvotní zamilovanost ale časem vybledne. Promění se a vyvine v něco jiného. Abyste vztah udržela, musíte na něm tvrdě pracovat."
* Může podle vás dobře fungovat vztah, když si partneři nerozumějí v posteli?
"Asi ne. V lásce nejde jen o sex, ale určitě by neměla chybět vášeň a takový ten pocit ,chci tě'. Zbožňuju romantiku. Se svým bývalým jsem na sexuální jiskření čekala marně. Doufala jsem, že si ho vychovám, ale teď už vím, že takhle vztahy nefungují."
* Svěřila jste se, že první orgasmus jste prožila až s vibrátorem. Myslíte si, že je pro ženy důležité poznávat vlastní tělo a sexualitu?
"Jasně, protože pokud znáte své tělo, užijete si v posteli mnohem víc. Přece nemůžete od chlapa čekat, že bude vědět, co se vám líbí, když se neumíte potěšit ani vy sama. Zdravý a otevřený přístup k sexu hodně zjednodušuje život. Sexualita je přece přirozená věc, tak proč z ní dělat tabu. Ostatně poté, co jsem tisku prozradila svůj zážitek s vibrátorem, začaly mi jich domů chodit stovky. Od fanoušků i výrobců sexuálních hraček. Rozdávám je kamarádkám, ale navzdory tomu jsem jimi zasypaná."
* Co se týče chlapů, nic vás nerozhází. Jak si udržujete chladnou hlavu?
"Věřím si. Jedna z mých dobrých kamarádek je pěkně baculatá, přesto ji neustále někdo zve na rande. Vyzařuje z ní totiž přesvědčení, že nikoho úžasnějšího dotyčný chlapík nemohl potkat. Sebevědomí působí svůdně. Navíc mě osobně baví nechat se dobývat. Myslím, že jestliže pro určitého chlapa nepředstavujete výzvu, stáváte se méně zajímavou."
* Jak naznačíte muži, čím vás v posteli nejvíc potěší?
"Na tom přece nic není... Prostě si řeknete, po čem zrovna toužíte. Pokud se bojíte projevit svá přání, pak se nejspíš milujete s nesprávným chlapem. Já se před Tonym nikdy nestyděla. Klidně si prozradíme, co chceme a kde to chceme."
* Co se vám na sobě nejvíc líbí?
"Zadek. Alespoň zatím."
* Kamarádíte se s muži, i když zrovna máte vážný vztah?
"Ano. Mám několik kamarádů, které vnímám jako bratry. Jestliže se plácáte v nejistém vztahu nebo váš partner netuší, jak si u vás vlastně stojí, může na vaše přátele opačného pohlaví žárlit. Mě a Tonyho se nic takového netýká. Já se necítím ohrožena jeho kamarádkami a fanynkami, jemu nečiní potíže moji přátelé."
* Mluvíte s Tonym někdy o vzájemné důvěře?
"Důvěra je pro nás samozřejmostí. Všichni si myslí, že když já jsem herečka a on sportovec, tak se budeme vzájemně podezírat. To je ale omyl. Svého vztahu si velmi vážíme, takže neuděláme nic, co by ho ohrozilo."
* Vám je dvaatřicet, Tonymu čtyřiadvacet. Přináší vám vztah s mladším mužem nějaké výhody?
"Samozřejmě! Například strašně miluju jeho energickou povahu. Nejvíc ze všeho mě ale baví, jak nevinně se dívá na lásku a vztahy. Otvírá se všem možnostem. Ženy, obzvlášť s přibývajícím věkem, mají totiž tendenci chovat se v oblasti vztahů moc obezřetně."
* Jak s Tonym trávíte volný čas?
"Rádi se jen tak procházíme nebo díváme na filmy. Oba si také potrpíme na jídlo v dobrých restauracích. Tony pochází z Evropy, takže si libuje v čtyřhodinových večeřích s vínem a sýry. Láska k jídlu nás spojuje."
* Jak si při tom všem hodování udržujete štíhlou postavu?
"Platím si osobního trenéra, který mě minimálně čtyřikrát týdně pořádně prožene. Někdy mě tak bolí svaly, že nemůžu ani chodit. Cvičím hlavně na zadek: dřepy, výpady, cokoli, co zmírní působení zemské přitažlivosti na mé půlky. A držím různé diety. Třeba teď se snažím jíst jen veganskou stravu, abych se pročistila. Moc důsledná ale nejsem. Nedávno jsem zbaštila steak."
* Jak se vám žije jako třicátnici?
"Bezvadně! Jako dvacítka jsem dostala spoustu životních lekcí. Zjistila jsem například, že manželství je závazek. Nestačí se jen zamilovat a věřit, že spolu zůstanete navěky. Můj první manžel mě o vztazích naučil hodně. Třeba jak se pohádat a nesklouznout přitom k zlomyslnostem a urážkám."
* Jak řešíte spory s Tonym?
"Nikdy nejdeme večer do postele, dokud se neusmíříme, což Tony občas špatně snáší. ,Už dost, musím spát, mám zítra zápas,' prosí mě. Další pravidlo zní, že neřešíme, kdo má nebo nemá pravdu. Stačí, když mi partner rozumí. Tony můj postoj sdílí."
* Proč zrovna teď nastal pravý čas se vdát?
"Nikdy jsem si v životě nestanovovala žádné termíny. Třeba ,vdej se do osmadvaceti a do dvaatřiceti založ rodinu'. Stačí mi vědomí, že nějakou rodinu chci - lhostejno kdy. Existuje taky adopce. Nechci se nutit, abych včas porodila potomka, protože můžu kdykoli dát domov opuštěnému dítěti."
by w-w-w